Obraz "Mlha, Voisins" (1874), rámováno

Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.

Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.

Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.

Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.

Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.

V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.