Klasická moderna
Klasická moderna: úsvit nového malířského stylu
Klasická moderna je termín používaný v dějinách umění a architektury pro označení epochy zhruba od konce 19. století do poloviny 20. století. Tato etapa představuje vyvrcholení několika uměleckých epoch, které jsou z hlediska historie umění zvláště důležité dnes. Souhrnný termín klasická moderna zahrnuje avantgardní tendence v různých evropských zemích. Mezi nejvýznamnější patří kubismus, konstruktivismus, expresionismus, Bauhaus, dada a surrealismus. Umělci klasické moderny však nepůsobili jako homogenní skupina, ale rozvíjeli své pojetí moderního umění nezávisle na sobě. Jediná shoda spočívala v odklonu od tradičních reprezentativních forem 19. století. Tímto přístupem umělci klasické moderny určili rozhodující směr pro umění 20. a 21. století.
Charakteristika malířství klasické moderny
Vzhledem k tomu, že malířství moderny není jednotným uměleckým směrem, je obtížné určit všeobecně platné charakteristiky. Nicméně za hlavní výdobytek společný stylům klasické moderny lze bezpochyby považovat odpoutání se od realistického zobrazení a naturalistických forem. Až do konce 19. století bylo malířství stále více či méně oddáno přirozeným proporcím člověka a přírody. To se mělo zásadně změnit na přelomu 19. a 20. století. Zatímco objekty z obrazů klasické moderny zcela nezmizely, avantgardní malíři roli a funkci těchto objektů zcela reinterpretovali. Tak například umělci expresionismu věnovali své obrazy vyjádření emocí. Standardem již nebylo zobrazování reality, ale subjektivně prožívaná a vášnivá interpretace skutečnosti. Pro obrazy expresionistů byly charakteristické výrazné, kontrastní barvy a nekonvenční a abstraktní způsoby zobrazení obrazových objektů. Umělci kubismu šli v roce 1906 ještě o krok dál. Obecně odmítali trojrozměrný malířský styl a obrysy obrazových objektů orientovali na geometrické útvary, jako jsou koule, kužely nebo pyramidy. Tím, že redukovali formy na několik základních stavebních kamenů, učinili významný krok směrem k abstrakci - i když základní objekty z reality byly stále rozpoznatelné. Umělci surrealismu se ve svých obrazech také odvolávali na konkrétní předměty, ale jejich reinterpretace reality spočívala v tom, že předměty vyňali z jejich obvyklých kontextů nebo je zobrazovali zkresleně. Tímto způsobem vytvářeli "paralelní realitu" snů, fantazií a vizí, z nichž některé byly bizarní a absurdní. Touto formou vyjádření umělci surrealismu zkoumali hranice lidského vědomí, které se vzdalovalo omezením racionality. Umělci konstruktivismu zašli nejdále v odpoutání se od figurativní malby. Dodržovali vysoce technické principy designu a ve svých obrazech pracovali výhradně s barevnými plochami, liniemi a geometrickými formami. V přísném konstruktivismu se již neobjevovali lidé, krajiny ani jiné reálné předměty.
Slavní umělci klasické moderny
Ve fázi klasické moderny dosáhlo světové proslulosti mnoho umělců, jejichž díla jsou dodnes velmi oblíbená na výstavách a aukcích. V souvislosti s expresionismem stojí za zmínku umělci ze skupiny "Der Blaue Reiter" , jako byli Franz Marc, August Macke a Gabriele Münter , a umělci z drážďanské skupiny "Brücke", jako Ernst Ludwig Kirchner, Karl Schmidt-Rottluff a Erich Heckel. Mezi legendy kubismu patří Pablo Picasso a Georges Braque, kteří jsou považováni za jeho zakladatele, ale také Juan Gris nebo Fernand Léger. Joan Miró, René Magritte a Max Ernst měli rozhodující vliv na surrealismus, Kasimir Malewitsch, Piet Mondrian a László Moholy-Nagy na konstruktivismus. Nicméně někteří umělci klasické moderny používali nejen jeden, ale hned několik avantgardních stylů: Paul Klee například vytvořil velmi rozmanité dílo, které lze zařadit do expresionismu, konstruktivismu, kubismu a surrealismu. V našem internetovém obchodě si můžete zakoupit obrazy od široké škály umělců ve stylu klasické moderny.