Paul Klee
Jeho kolegové umělci mu říkali pouze „jedinečný“: Paul Klee (1879-1940) ovlivnil chápání moderního umění jako málokdo jiný. Svými mozaikovými kompozicemi vytvořil zcela nový styl.
Německo-švýcarský Klee, narozený v roce 1879 v Bernu, se již v raném věku projevil jako dvojnásobně nadaný: jeho kreslířské schopnosti, ale i hra na housle slibovaly jak hudební, tak uměleckou kariéru. Klee se rozhodl pro umění a nastoupil na mnichovskou akademii výtvarných umění, kde studoval mimo jiné u Franze von Stucka. K rozvoji vlastního stylu mu však pomohlo spíše než akademické studium rozsáhlé studijní cestování s přáteli umělci po Itálii. Jeho poznávacím znamením se staly hluboké symbolické obrazy plné vtipu a humoru. Většinou se jedná o malé formáty, často pouze kresby, které diváka doslova okouzlují.
V roce 1906 se Klee oženil s pianistkou Lily Stumpfovou a narodil se jim syn Felix. Mladá rodina žila velmi uzavřeně v Mnichově. Teprve díky kreslíři Alfredu Kubinovi se Klee seznámil s kruhem „Blauer Reiter“ (Modrý jezdec). Klee se rychle spřátelil s Kandinským a Marcem, s nimiž ho spojovalo přesvědčení, že umělecká tvorba je duchovní a spirituální povahy.
Cesta do severoafrického Tunisu v roce 1914 s jeho malířskými přáteli Augustem Mackem a Louisem Moillietem pomáhá Kleemu k nové radosti z barev a opravdovému tvůrčímu nadšení. „Barva mě ovládla. Nemusím po ní toužit. Má mě navždy, to vím. To je smysl šťastné hodiny: já a barva jsme jedno. Jsem malíř.“ zapisuje do svého deníku. Následují nesčetné akvarely, s nimiž vyvíjí svůj vlastní jedinečný styl.
Výstavy Modrého jezdce proslavily Kleeho. Když je jmenován „mistrem“ na Bauhausu, je již oslavovaným umělcem. Nacistická kampaň proti „zvrhlému umění“ vede k tomu, že Klee musí v roce 1933 opustit Německo a znovu se usadit ve Švýcarsku. S opravdovou pracovní vervou se snaží vzepřít nevyléčitelné nemoci, která tohoto mezitím mezinárodně proslulého malíře porazí jen o několik let později (1940).
