Piet Mondrian
1872-1944
Těžko si představit, že Piet Mondrianovy přísně geometrické kompozice mají svůj původ v malebných, filigránových studiích krajiny. Ve dvaceti letech, jako student umělecké akademie v Amsterdamu, se cítil blízký impresionismu. V neutrálním Nizozemsku zůstal dlouho ušetřen válečných nepokojů první světové války a mohl se věnovat své inspiraci a teosofickým studiím. V jeho obrazech se objevily první fauvistické a neoimpresionistické prvky.
V Paříži, kterou poprvé navštívil v roce 1912, se zúčastnil několika „Salons des Indépendants“, kde ho ovlivnil kubismus Georgese Braquea a Pabla Picassa. Mondrian například strom stále více redukoval na vodorovné a svislé čáry, až černé ortogonální pruhy rozdělily obrazovou plochu a mezery vyplnil bílou barvou a základními barvami.
Na základě svých hlubokých znalostí abstrakce založil v roce 1917 skupinu malířů, designérů a architektů „De Stijl“ - nizozemský ekvivalent německého „Bauhausu“. V jeho obrazech mělo být vše v rovnováze, měl zmizet efekt hloubky, aby zůstala „čistá realita“.
Mondrianův vizionářský styl zanechal výraznou stopu v umění, designu a architektuře, a to i v New Yorku, kam umělec nakonec v roce 1940 emigroval.
