Obraz "Svatyně Kameido Tendžin" (1856-1858), rámováno

Giclée = odvozeno od francouzského slovesa gicler "stříkat, rozstřikovat".

Metoda Giclée je digitální tiskový proces. Jedná se o velkoformátový tisk s vysokým rozlišením, který se provádí pomocí inkoustové tiskárny s použitím speciálních barevných inkoustů na bázi barviv nebo pigmentů (obvykle šest až dvanáct). Inkousty jsou světlostálé, což znamená, že jsou odolné vůči škodlivému UV záření. Poskytují vysokou úroveň nuancí, kontrastu a sytosti.

Proces Giclée je vhodný pro umělecká plátna, ruční papír a akvarelový papír, stejně jako pro hedvábí.

Japonské umění získalo významné podněty z Číny prostřednictvím přejímání čínské kultury a písma, zavedení buddhismu a také z Koreje. Po počátečním napodobování následoval rozvoj specificky japonských forem a technik ve všech oblastech umělecké tvorby. V důsledku spojení s buddhismem, zenem a šintoismem vznikly různé styly.

Počátky japonské historie sahají do 7. tisíciletí př. n. l. Keramické nálezy z tohoto období mají na povrchu vzory vytvořené provázkem. Kromě toho byly z tohoto období objeveny také stylizované hliněné figurky a masky.

Období Yayoi trvalo od 3. století př. n. l. do 3. století n. l. a své jméno získalo podle místa, kde byly objeveny bronzové zrcadla, bronzové zbraně a bronzové zvony s geometrickými a figurálními ornamenty.

Kofun (3.-6. století)
Objevené pohřební předměty, bronzové předměty, keramika a šperky z jaspisu, zlata a stříbra dokládají uměleckou tvorbu té doby.

Období Asuka a Hukaho (552-710)
S oficiálním přijetím buddhismu se zvýšil čínský a korejský vliv na japonské umění. Šintoistická architektura však zachovala prehistorické stavební styly v chrámech a dřevěných domovech na kůlech. Buddhističtí sochaři té doby byli silně ovlivněni Koreou a Čínou.

Období Nara (710-794)
Umění tohoto období bylo výsledkem velkého úsilí a nadále se řídilo čínskými vzory. Jedinými pozůstatky císařského paláce jsou jeho dispozice a asi 200 soch. Vrcholem je 16 metrů vysoká bronzová socha „Velkého Buddhy“ z Todaiji. Nové materiály, suchý lak a hlína, umožnily zobrazit monumentální i dramaticky pohyblivé postavy. Později čínský vliv slábl, sochy se staly hranatějšími a oděvy měly vlnovité záhyby.

Období Heian (794-1185)
Pojmenováno podle nově vybudovaného hlavního města Heian-Kyo, dnešního Kjóta. Sochaři zobrazovali hlavně nové projevy „historického“ Buddhy pomocí dřevěných soch obrovské hmotnosti. Ve druhé polovině tohoto období pokračovala japonizace umění. Sochařská díla získala větší eleganci a pohyb. Malířství tohoto období se dochovalo téměř výhradně díky slavné Phoenix Hall v Byodo-in. Malby ilustrují jemné barvy a tendenci k měkké kráse a zaobleným liniím. Kaligrafie, která byla ve východní Asii ceněna více než malířství, se stala velmi důležitou.

Období Kamakura (1185-1336)
Se založením šógunátu v Kamakuře vzniklo nové kulturní centrum. Tvrdost a válečnický duch určovaly toto zlaté období japonského rytířství. Sochař Kokai a jeho potomci vytvářeli sochy s hlubokými řezbami, silným modelováním těl a naturalisticky vykládanými křišťálovými očima. Zavedení zenového buddhismu mělo zpočátku vliv pouze na architekturu, ale později i na malířství. Řemeslníci vyráběli malířské potřeby, psací potřeby, toaletní krabice, glazovanou keramiku a keramiku. Umění zbraní a výroba brnění a čepelí pro meče zažilo svůj rozkvět.

Období Muromachi (1336-1573)
Je pojmenováno podle čtvrti Kjóto, kde sídlil šógunát Ašikaga. Profánní architektura převzala styl zenových chrámů šóin, který dal vzniknout základnímu stylu dnešních japonských domů. Pod vlivem zenu se rozvinuly také čajovny a rafinované zahradní umění. Zenoví kněží pěstovali japonskou tušovou malbu. Nádherné krajinomalby Sesshua jsou uměleckými vrcholy této doby.

Období Momoyama (1573-1603)
Je pojmenováno podle paláce velitele Toyotomi Hideyoshiho na kopci Momoyama poblíž Kjóta. Toto období, poznamenané luxusem a okázalostí, se vyznačuje uměním, které se osvobodilo od náboženských vazeb a sloužilo čistě reprezentativním účelům. Až na několik výjimek byla většina okázalých hradů zničena. Luxus se odráží v bohatých dřevořezbách a kovových kováních. Hrady byly zdobeny velkolepými malbami v živých barvách na zlatém pozadí a kovové umění bylo velmi rozvinuté.

Období Edo (1603-1848)
Období Edo je 250leté období míru, během kterého se rozvinulo buržoazní umění a kultura. Byly stavěny honosné domy a čajovny s vytříbeným a jednoduchým vkusem. Dekorativní malířství zažilo nový rozmach. Původní technika ručně kolorovaných desek byla dále rozvinuta přidáním dvoubarevných desek do čtyřbarevného tisku. Keramika se odpoutala od čínsko-korejského vlivu a vyvinula charakteristický japonský styl. Porcelánové umění bylo obohaceno o elegantní smaltované barevné malby. Nejjemnější a nejkvalitnější porcelán, který na rozdíl od porcelánu Imari nebyl určen pro export, dodávaly pece Okochi. Objevilo se nové umění řezbářství netsuke, které se nosilo jako protiváha k Inro (lékárničce) nebo tabákovým váčkům na opasku. Éra skončila nuceným otevřením země Američany a převodem vládní moci na císaře.

Období Meiji (1868-1912)
Toto bylo období westernizace ve všech oblastech života. Malířství se vyvíjelo podle evropských vzorů, ale postupem času se vrátilo ke starým tradicím. V roce 1888 převzala propagaci japonského malířství Tokijská škola výtvarných umění. Sochařské umění však nadále následovalo evropské vzory, s výjimkou jedné školy, která pokračovala v tradičním umění řezbářství.