Obraz "Dívka u fontány" (1913), černo-stříbrně rámovaná verze

Macke byl členem uměleckého spolku „Blauer Reiter“ (Modrý jezdec) a nejvýznamnějším představitelem rýnského expresionismu. Je považován za největšího německého koloristu své generace. Ale i svými kresbami, skicami a návrhy se řadí mezi velikány umění 20. století.

August Macke, narozený 3. 1. 1887 v Meschede, zahájil studium na uměleckoprůmyslové škole a akademii v Düsseldorfu, ale předčasně je přerušil. Na cestách po Francii, Itálii a Nizozemsku se věnoval především studiu impresionistů. S umělci skupiny „Blauer Reiter“, které znal od roku 1911, několikrát vystavoval a podílel se na stejnojmenném almanachu. Finanční zabezpečení mu zajišťoval jeho mecenáš Bernhard Koehler, strýc jeho ženy Elisabeth.

Macke již našel svůj nezaměnitelný styl. Inspirován Cézannovou tektonickou kompozicí obrazu a Matissovou plochostí spojil analytický kubismus s čistou barevností fauvismu. Prismatické barvy byly hlavními prvky, s nimiž August Macke komponoval své malby. Umělec přitom používal barvy stejně jako hudebník tóny, akordy a stupnice barevných tvarů.

Jeho přátelství s Franz Marc mu již v roce 1910 umožnilo pobyt u Tegernsee. Již v obrazech, které zde vznikly, se projevila Mackeho citlivost pro světelné efekty. Ta se ještě umocnila v akvarelech, které vznikly během slavné cesty do Tunisu, kterou podnikl v roce 1914 s Paul Klee a Louise Moillet. Tato série děl se vyznačuje zjednodušením forem a zářivostí barev.

Na výstavě Sonderbund v Kolíně nad Rýnem v roce 1913, kterou Macke spolupořádal, byly poprvé vystaveny díla rýnských expresionistů, k nimž patřil i on, společně s díly evropské avantgardy.

Od roku 1913 žil Macke se svou ženou Elisabeth a synem Walterem ve Švýcarsku. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Hned na začátku války padl August Macke 26. září 1914 v boji u Perthes-les-Hurlus v Champagne. Jeho přítel Franz Marc k tomu řekl: „Nenasytná válka získala další hrdinskou smrt, ale německé umění o jednoho hrdinu přišlo.“