Socha "Taneční cvičení" (Esquisse de danse), bronzová verze
Socha "Taneční cvičení" (Esquisse de danse), bronzová verze
Rychlé informace
bronz + diabas | výška 42 cm | hmotnost cca 4 kg
Podrobný popis
Socha "Taneční cvičení" (Esquisse de danse), bronzová verze
Originál: Bronz, Musée Rodin, Paříž. Namalováno v roce 1910.
Verze z ušlechtilého bronzu. Odlito metodou ztracené formy. Výška 42 cm, včetně podstavce z černého diabasu. Hmotnost cca 4 kg.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
O stránkách Auguste Rodin
1840-1917 - nejvýznamnější sochař přelomu 19. a 20. století
François-Auguste-René Rodin je považován za geniálního obnovitele sochařství a patří vedle Praxitela, Michelangela, Celliniho a Canovy k největším sochařům všech dob. Jeho sochařské dílo je tak rozsáhlé, že dosud nebyl vydán žádný úplný katalog jeho děl. Ten by jistě měl několik set stran.
Rodin studoval na škole užitého umění, protože byl třikrát odmítnut na pařížské umělecké akademii.
Rodin byl vášnivým obdivovatelem krásy. Nejvíce ho fascinovalo lidské tělo, které opakovaně zvěčňoval ve své „vérité fugitive“, v prchavém okamžiku: živá, pulzující krása, která pod jeho tvůrčími rukama nabývala nesmrtelné podoby. Cokoli Rodin vytvořil svýma rukama, vyzařuje obrovskou vitalitu a nezkrotnou sílu.
Jeho sochy s mnohonásobně zlomenými povrchy zahájily novou éru sochařského umění. Genialita Rodinova moderního formálního jazyka, který se vyjadřoval prvky impresionismu, opustil monumentální pózu akademického stylu a oživoval duševní stavy v pohyblivých površích, musela být teprve rozpoznána: „Odvaha světla - skromnost stínu“ - Rodin zkomponoval tento dialog vzestupů a poklesů do „kůže“ svých soch. Blikající odlesky a tajemné stíny oživují jeho postavy a dodávají jim život: „Sochařství je umění zobrazovat tvary ve hře světla a stínu.“
Slitina mědi s jinými kovy (zejména s cínem) používaná již od starověku. Je to ideální kov pro vysoce kvalitní umělecké odlitky, které vydrží tisíce let.
Při odlévání bronzu umělec obvykle používá techniku ztraceného vosku, která se datuje více než 5000 let. Jedná se o nejlepší, ale také nejsložitější způsob výroby soch.
Nejprve umělec vytvoří model svého díla. Tento model je vložen do tekuté silikonové gumové hmoty. Jakmile materiál ztuhne, model se vyřízne a zůstane negativní forma. Do negativní formy se poté nalije tekutý vosk. Po ochlazení se voskový odlitek vyjme z formy, opatří se vtoky a ponoří se do keramické hmoty. Keramická hmota se vytvrdí v peci, kde se vosk roztaví (ztracená forma).
Nakonec je připravena negativní forma, do které se nalije roztavený bronz o teplotě 1400 °C. Po ochlazení bronzu se keramická skořápka rozbije a socha se vyjmou.
Poté se odstraní vtoky, povrchy se vyleští, patinují a očíslují umělcem nebo specialistou podle jeho pokynů. Každý odlitek je tak originálním dílem.
Pro odlitky z bronzu nižší kvality se často používá metoda pískového odlévání, která však nedosahuje výsledků propracovanější techniky ztraceného vosku, pokud jde o vlastnosti a kvalitu povrchu.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.
Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.
Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.
Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.