Creamer "La Scala"

Aniž by se cítil zavázán k určité škole, vyvinul si již brzy individuální styl, který vychází z figurativních prvků, jaké známe například z renesance a manýrismu, ale v němž lze rozpoznat i jiné vlivy, například surrealismus. Bruniho díla často vyzařují okouzlující krásu a půvab, kterým dovedně protikládá kontrapunkty, jako jsou chybějící tváře. I při výběru motivů přesvědčuje velmi rozmanitými tématy. Jsou tu jeho klasiky, které neustále variuje a kombinuje, jako smyslné ženské akty, trenčkot nebo amaryllis. Naopak s motivy jako varšavské ghetto, Sophie Schollová, Anne Franková, Rosa Luxemburgová nebo Che Guevara vytváří také zamyšlené momenty.

Zejména barevná litografie umožňuje Brunimu během tvůrčího procesu vysokou míru spontánnosti a svobody. Jeho ženské štíhlé akty, zátiší nebo jemné květinové motivy získávají díky kresebnému výrazu svůj erotický půvab. Jeho květinová zátiší připomínají grafické studie přírody Albrechta Dürera. Bruni však nejde o detailní reprodukci motivu, ale o smyslové vyzařování květinových objektů. Pro kresbu je tak typická linie, která se zdá být v neustálém pohybu a rovnováze. Motiv je definován serpentínou, krásně zakřivenou hadí linií. Málo strukturovaná vnitřní forma vybízí k intenzivnímu vnímání kontur.

Bruno Bruni se narodil v roce 1935 v italském Gradaru a vyrůstal v chudých poměrech. Již jako dítě objevil Bruni malířství a v roce 1953 začal studovat na Istituto d'Arte di Pesaro. V roce 1960 přestoupil na Hochschule für Bildende Künste Hamburg (Vysoká škola výtvarných umění v Hamburku), kde byl přijat bez přijímacího řízení, a studoval u malíře a grafika Georga Greska, později u Paula Wunderlicha. V roce 1965 Bruni vysokou školu opustil – sice bez závěrečné zkoušky, ale již mohl prodávat své první obrazy a v roce 1967 získal stipendium Lichtwark-Preis města Hamburku. V roce 1968 založil na protest proti mechanismům uměleckého trhu spolu s dalšími umělci družstvo „CO-OP“ a o něco později se mu podařil zasloužený průlom. Přes veškerý úspěch je Bruni dodnes autentickým umělcem, který se nenechá pohlcovat uměleckým světem ani nesleduje trendy. Nikdy se také nemohl ztotožnit s elitářskými nároky umělecké scény. „Umění musí být pro všechny,“ říká, a ne jen pro bohaté lidi.

Od začátku své výstavní činnosti mohl Bruni vystavovat svá díla v mnoha uměleckých galeriích, mimo jiné v Londýně, Římě, Mnichově, Miláně, Amsterdamu, Tokiu, New Yorku, Curychu a Petrohradu. V roce 1977 byl za své litografie oceněn renomovanou „Mezinárodní cenou Senefeldera“ a v roce 2003 obdržel za své zásluhy o současné umění velmi zvláštní vyznamenání – titul „Oficiální rytíř Italské republiky“. V roce 2014 získal Bruni čestný doktorát Rusko-arménské univerzity v Jerevanu.