Busta "Gaius Julius Caesar", odlitek

Souhrnný termín pro všechny odlévací procesy, které ars mundi provádí za pomoci specializovaných uměleckých sléváren.

Odlévání kamene
Podobné jako umělý mramor, s tím rozdílem, že místo mramorového prášku se používá prášek z kamene, který má být replikován.

Spojená bronz (Cold-Cast-Bronze)
Bronzový prášek je vázán polymerem. Díky speciálním technikám leštění a patinování získává povrch odlitku vzhled podobný bronzu.

Imitace dřeva
Aby byla zaručena absolutní věrnost originálu, používá se jako základní materiál uměle vyrobená imitace dřeva, která má typické vlastnosti dřeva: hustotu, opracovatelnost, barvu a strukturu povrchu.

Keramické formování
Keramické odlévání obvykle vyžaduje použití odlévací hlíny, která se poté vypaluje a případně glazuruje. Místo obvyklých gumových forem se při keramickém odlévání a výrobě porcelánu často používají sádrové formy.

Odlitý bronz (odlévání ztraceným voskem)
Pro odlitý bronz se používá tisíciletá technika odlévání ztraceným voskem. Je to nejlepší, ale také nejsložitější metoda výroby soch.

Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.

Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.

Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.

Roman: umění je primárně určeno spojením původních italských a řeckých helénistických prvků.

V architektuře hrály při rozšiřování říše významnou roli pragmatické a politické úvahy.

V sakrální sféře kopírovaly rané římské chrámy etruský-italský styl. Mnohem důležitější roli hrály římské světské stavby, jako mosty, přístavy, akvadukty, hradby, brány atd.

S přestavbou Forum Romanum Augustem a redesignem Augustova fóra se změnil význam starých městských center. Staly se velkými uzavřenými komplexy venkovních prostor. Osová symetrie, orientovaná směrem k chrámu na pódiu, se stala charakteristickým rysem tohoto období. Za vlády Augusta byly v „Věčném městě“ stavěny chrámy a divadla s čím dál tím zaoblenějšími a dynamičtějšími tvary, které se odkláněly od linearity řeckých vzorů.

V sochařství byly rané Roman: práce zpočátku ovládány kopiemi a přepracováními řeckých modelů. Roman: sochaři však přispěli nezávislými příspěvky v oblasti portrétní tvorby, kde byla obzvláště oblíbená forma busty. V reliéfním umění byla silná tendence k ornamentaci při zachování narativního obsahu.

V malířství byly charakteristickým rysem triumfální procesní malby na počest vítězných generálů. Nejrozsáhlejší doklady o nástěnné malbě poskytují města pohřbená pod Vesuvem - Pompeje, Herculaneum, Stabiae a Oplontis.

Mozaikové umění existovalo souběžně s malířstvím a bylo používáno především pro dekorativní podlahové a nástěnné vzory.

Některé oblasti menších umění zažívaly v Roman: době mimořádný rozkvět. Toreutika, umění ražby kovů, produkovalo vzácné stříbrné nádoby. Umění foukání skla je doloženo četnými vynikajícími nálezy. Glyptika (rytí do drahých kamenů) produkovala nádherné reliéfy vyřezávané z polodrahokamů, ryté drahokamy a kameje zobrazující oficiální motivy.

Rozsáhlá ražba mincí v římských dobách přispěla k šíření portrétů vládců po celém území Římské říše.

Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.

Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.

Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.