Býčí hlava Rhyton

Minojská kultura, mykénská kultura
Krétské umění se také nazývá minojské umění, pojmenované po legendárním králi Minovi.

Krétsko-minojské umění je umění Kréty z období přibližně 2900 až 1600 př. n. l., mykénské umění z Kréty a řecké pevniny z období přibližně 1600 až 1100 př. n. l., které na Krétě přetrvávalo až do roku 1200 př. n. l.

V hrobkách v Mykénách, které dosáhly svého vrcholu ve 14. a 13. století př. n. l., objevil německý archeolog Heinrich Schliemann významné důkazy této kultury. Jedním z dochovaných památníků je Lví brána z 13. století př. n. l.

Nádherně zdobené vázy jsou uměleckými díly z keramiky, které nejlépe přečkaly bouřlivá tisíciletí. Slavná Hadí bohyně (kolem 1500 př. n. l.) je fajánsová soška, která byla nalezena v ruinách chrámu Repositories v paláci Knossos. Bronzové nádoby z té doby se používaly především v domácnosti. Bronzové byly také dýky, meče a brnění.

Šperky krétsko-mykénských žen byly vyrobeny ze zlata, křišťálu, lapis lazuli, slonoviny, fajánsu a skla.

Geometrická kultura
Jako pokračování pozdně mykénského umění se na konci 11. století př. n. l. na řeckém pevnině rozvinulo geometrické umění. Geometrické umění nahradilo naturalistické krétsko-mykénské formy a zavedlo matematicky uspořádaný styl. Další novinkou bylo použití pravítka a kružítka. Šperky z této doby jsou také založeny na přísných geometrických principech.

Archaická kultura
Architektura chrámů v 8. a 7. století př. n. l. se významně rozvinula. Zpočátku se k stavbě používaly nepálené cihly a dřevo, později se formy přenesly na kámen. V sochařství se vyvinul monumentální styl. Používaly se materiály jako mramor, bronz, hlína a vápenec. K zobrazení bohů, hrdinů a vítězných atletů se používal typ nahé mladé mužské postavy. Bohové nebo jiné posvátné postavy však byly zobrazovány oděné.

Kromě volně stojících soch se rozvinulo reliéfní umění, které se používalo především k výzdobě chrámů.

V 6. století př. n. l. se poprvé objevily sošky z hlíny a bronzu, které zobrazovaly lidi, zvířata a mystické bytosti, všechny ve vysoké kvalitě.

Klasická kultura (5. a 4. století př. n. l.)
Počátek řeckého klasického umění se shoduje s dobou velkého státníka Perikla. Díky jeho demokratické politice se Athény staly centrem kulturního života a umělecké tvorby ve starověkém Řecku.

Klasická architektura zdokonalila tvary a proporce k dokonalosti. V této době byl postaven chrám Dia v Olympii, Parthenon na athénské Akropoli a další významné chrámové stavby.

V sochařství začalo období přísného stylu. Pevné formy dřívějšího období byly zastaralé, lidské tělo bylo studováno anatomicky. Mezi vrcholná díla přísného stylu patří Delphský vozataj a Artemision Bronze, který byl vyloven z moře rybáři.

V období vrcholného klasicismu došlo k dalšímu pokroku. Sochaři jako Myron, Fidias a Polykleitos vytvořili sochy, které ovlivňují sochařské umění dodnes (např. "Diskobolos", "Skupina Athéna-Marsyas" a "Riace Bronzes" atd.).

Ve 4. století převládalo romantické pojetí. Praxiteles a Lysippos určovali umění té doby. Sochy jako "Hermes a dítě Dionýsos", "Nalévající satyr" a zejména "Afrodita z Knidu" jsou nádhernými příklady uměleckého pojetí klasického Řecka.

Hellenistické umění

Díky dobytím Alexandra Velikého ovládlo řecké umění Středomoří a Orient. V chrámové architektuře převládal iónský a korintský styl.

Hellenistické sochařské období zahájil Lysippos. Chrámové komplexy, jako například v Pergamu, byly bohatě zdobeny sochami. Na počátku 2. století př. n. l. byla vytvořena "Křídlatá vítězka ze Samothrace" a ke konci století "Venuše z Milosu". Období helénistické sochařství dosáhlo svého vrcholu s "Laokoónovou skupinou". Malířství té doby bylo ovlivněno Apellésem. Helénští malíři zobrazovali témata jako historické události, portréty a žánrové malby.