Socha "Barmská tanečnice" (1914), bronz, částečně pozlacená
Socha "Barmská tanečnice" (1914), bronz, částečně pozlacená
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 980 výtisků | číslované | podpis | punc slévárny | certifikát | bronz částečně pozlacený | původní velikost | rozměr 8,5 x 28 x 4 cm (š/v/d)
Podrobný popis
Socha "Barmská tanečnice" (1914), bronz, částečně pozlacená
K dostání pouze po celém světě na ars mundi: Pro Emila Noldeho, který vyrostl na statku, to muselo být velké dobrodružství: od začátku října 1913 do léta 1914 doprovázel "lékařsko-demografickou expedici na Německou Novou Guineu". Jeho tvorba se soustředila výhradně na lidi. Nolde je kreslil a akvareloval a byl fascinován jejich rituály. Na ostrově Jáva se mu podařilo zúčastnit se královské slavnosti. Vyučený řezbář byl tanečníky a jejich výkony, které byly zvládnuté do nejmenšího pohybu, natolik ohromen, že se během svých cest věnoval zachycení jejich půvabu ve figurách zhotovených z palivového dřeva z lodní kuchyně.
V kráse barmské tanečnice se odráží láska a obdiv Emila Noldeho k domorodým obyvatelům zemí, kterými projížděl. Zúčastnil se jedinečného tanečního představení a při zpětném pohledu zaznamenal to, co viděl, ve svých pamětech. Tento tanec Noldeho fascinoval natolik, že vzal do ruky řezbářský nůž a z kusu palivového dřeva vyřezal půvabnou tanečnici. Drobné oči tanečnice jsou obzvlášť nápadné, je to jediná postava z Noldeho ruky, která má na sobě třpytivé granáty. Velmi mě těší, že po Jávské tanečnici byla nyní reprodukována i okouzlující Barmská tanečnice, která odhaluje do značné míry neznámou stránku Noldeho tvorby. Tato socha vynikající kvality je k dispozici vybranému publiku. (Dr. Christian Ring, ředitel Nadace Seebüll Ada a Emil Nolde) Socha z jemného bronzu, odlitá metodou Lost-Wax-Process, ručně tesaná, leštěná a patinovaná. Odlito přímo z originálu, reprodukováno v původní velikosti. Částečně pozlaceno 24karátovým zlatem. Oči s červenými granáty. Limitovaná edice 980 exemplářů, číslovaná, signovaná a opatřená puncem slévárny. Vydáno ve spolupráci s Noldeho nadací Seebüll. S číslovaným certifikátem pravosti a omezením. Rozměry 8,5 x 28 x 4 cm (š/v/d). ars mundi Exclusive Edition.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Hodnocení zákazníků
Dieses beeindruckende Kunstwerk entführt den Betrachter in die Südsee bzw. nach Indonesien, wo der Expressionist Emil Nolde kurz vor dem Ersten Weltkrieg, seiner Sehnsucht nach Ursprünglichkeit und Natürlichkeit folgte. Die Anmut dieser Skulptur, die eine für uns Europäer damals ganz fremde Kultur in einer von vielen Ausdrucksformen darstellt, nimmt einen gefangen und lässt einen nicht so bald wieder los. Zusammen mit dem Pendant "Java-Tänzerin", die ich zuvor erworben hatte, ist sie ein wahrer Kunstgenuss und für mich eine Augenweide. Einziger kleiner Kritikpunkt ist aus meiner Sicht die Beschaffenheit des Sockels, der etwas zu eckig mit vorspringender Verankerung und weniger formschön als die "Java-Tänzerin" gestaltet wurde. Darüber kann man aber wirklich hinwegsehen.
O stránkách Emil Nolde
1867-1956 - německý expresionista
Emil Nolde se narodil jako Hans Emil Hansen a v roce 1902 si zvolil jméno podle svého rodiště. Nolde je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých expresionistů. Poté, co byl odmítnut Mnichovskou akademií výtvarných umění, se přestěhoval do Paříže, aby studoval na Académie Julien. Od roku 1905 žil a pracoval na dánském ostrově Alsen a v Berlíně a krátce byl členem revoluční expresionistické skupiny „Die Brücke“ (Most) a berlínské secese.
Krátce poté, co Nolde na konci roku 1907 opustil umělecké sdružení „Die Brücke“, se v Berlíně setkal s norským malířem Edvardem Munch, jehož dílo na něj udělalo velký dojem. Během návštěvy svého přítele Hanse Fehra v roce 1908 začal objevovat techniku akvarelu a nakonec i způsob, jak ji virtuózně realizovat.
Dnes Noldeho dílo zahrnuje četné akvarely, olejomalby, grafické práce a několik soch. Charakteristické je jeho intenzivní používání barev. Ačkoli umělec ve svých motivech (např. krajiny, květiny, městské scény, náboženské motivy) vždy zůstal figurativní, své obrazy „komponoval“ výhradně z barev. Když se Nolde v roce 1927 přestěhoval do svého cihlového domu „Seebüll“ v Neukirchenu v severním Německu, obklopil jej velkou zahradou, která mu poskytovala nepřeberné množství motivů.
Výzkum již dlouho poukazoval na to, že Noldeho postoj k národnímu socialismu byl problematický. Jeho vyloučení z Říšské komory výtvarných umění bylo spojeno se zákazem výstav, prodeje a publikací. Nolde se opakovaně snažil o rehabilitaci a uznání jako státní umělec. Toto právo mu však bylo až do konce odepřeno. Jeho malířská tvorba prostě nebyla formálně slučitelná s idejemi nacistů.
Na vernisáži nechvalně známé výstavy „Degenerované umění“ bylo vystaveno 48 jeho děl a více než 1000 děl bylo zabaveno. Díky svým kontaktům se však Noldeovi podařilo velkou část těchto děl získat zpět.
Navzdory jeho aktivnímu přilnutí k systému mu byla od roku 1941 zakázána tvorba. Jeho zákaz však nezahrnoval obecný zákaz malování, jak se později často uvádělo. Během války vytvořil ve svém soukromí více než 1000 takzvaných „nemalovaných obrazů“. Tento termín původně odkazoval na funkci těchto malých akvarelů jako studií a předběžných skic, které nebyly převedeny do velkých obrazů. Po roce 1945 přispěly tyto nepochybně umělecky půvabné kusy a jejich pojmenování k mystifikaci Noldeho jako pronásledovaného umělce.
Navzdory rozporuplným ideologickým postojům Noldeho jako osoby zůstává umělecká hodnota jeho díla dodnes nesporná. Způsob, jakým Nolde dokáže nechat barvu olejomalby nebo akvarelu zářit zevnitř, je bezkonkurenční.
Díla Emila Noldeho se nacházejí ve sbírkách renomovaných muzeí po celém světě, včetně Art Institute v Chicagu, Ermitáže v Petrohradě, Muzea moderního umění v New Yorku, Brücke Museum v Berlíně, Albertiny ve Vídni a Kunstmuseum v Basileji atd. Navíc byly na jeho počest založeny nadace v Seebüllu a Berlíně.
Slitina mědi s jinými kovy (zejména s cínem) používaná již od starověku. Je to ideální kov pro vysoce kvalitní umělecké odlitky, které vydrží tisíce let.
Při odlévání bronzu umělec obvykle používá techniku ztraceného vosku, která se datuje více než 5000 let. Jedná se o nejlepší, ale také nejsložitější způsob výroby soch.
Nejprve umělec vytvoří model svého díla. Tento model je vložen do tekuté silikonové gumové hmoty. Jakmile materiál ztuhne, model se vyřízne a zůstane negativní forma. Do negativní formy se poté nalije tekutý vosk. Po ochlazení se voskový odlitek vyjme z formy, opatří se vtoky a ponoří se do keramické hmoty. Keramická hmota se vytvrdí v peci, kde se vosk roztaví (ztracená forma).
Nakonec je připravena negativní forma, do které se nalije roztavený bronz o teplotě 1400 °C. Po ochlazení bronzu se keramická skořápka rozbije a socha se vyjmou.
Poté se odstraní vtoky, povrchy se vyleští, patinují a očíslují umělcem nebo specialistou podle jeho pokynů. Každý odlitek je tak originálním dílem.
Pro odlitky z bronzu nižší kvality se často používá metoda pískového odlévání, která však nedosahuje výsledků propracovanější techniky ztraceného vosku, pokud jde o vlastnosti a kvalitu povrchu.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Termín pro umělecký objekt (sochu, instalaci), který je podle záměru umělce vyroben v několika kopiích v omezené a číslované edici.
Multiplikáty umožňují "demokratizaci" umění tím, že dílo zpřístupňují a zlevňují pro širší publikum.
Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.
Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.
Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.