Socha „Matka a dítě“ (1913/14), bronz
Socha „Matka a dítě“ (1913/14), bronz
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 980 kusů | číslovaná | podpis | punc slévárny | certifikát | bronz | tepaná | patinovaná | původní rozměry | celkové rozměry 27,5 x 6 x 4 cm (v/š/h) | hmotnost cca 0,9 kg
Podrobný popis
Socha „Matka a dítě“ (1913/14), bronz
Ve spolupráci s Nadací Nolde Seebüll se nám podařilo realizovat bronzovou edici dřevěné sochy Emila Noldeho „Matka a dítě“ v původní velikosti. Toto téměř dojemné dílo ho představuje jako výjimečného sochaře.
„Je poměrně málo známo, že Emil Nolde zahájil svou uměleckou dráhu jako vyučený řezbář a truhlář. S dřevem byl proto velmi dobře seznámen, když se k řezbářské technice vrátil během své cesty do Jižního moře v letech 1913/14. Ještě během této cesty vytvořil malou sérii soch. Všechny jsou součástí jeho pozůstalosti v Nadaci Ady a Emila Noldeho v Seebüllu.
Motivy těchto soch představují ústřední téma, které charakterizuje jeho umění: lidská bytost. Jeho zájmem bylo zachycení charakteru skrytého pod povrchem a podstatných vlastností zobrazených osob. „Je mi velkým potěšením, že díky této soše, reprodukované ve vynikající kvalitě, se vybranému publiku otevírá další stránka Noldova díla.“ (Dr. Christian Ring, ředitel Nadace Nolde v Seebüllu)
Originál: dřevo, malovaný, výška 23 cm (bez podstavce).
Jemná bronzová socha, ručně odlitá metodou ztraceného vosku, vyřezaná a patinovaná. Odlitá přímo z originálu a reprodukovaná v původní velikosti. Limitovaná edice 980 exemplářů, číslovaná a podepsaná, s puncem slévárny. Vydáno ve spolupráci s Nadací Nolde v Seebüllu. S očíslovaným certifikátem pravosti a limitace. Rozměry 27,5 x 6 x 4 cm (v/š/h). Rozměry podstavce 4,5 x 6 x 4 cm (v/š/h). Hmotnost cca 0,9 kg. © Nadace Nolde Seebüll
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
O stránkách Emil Nolde
1867-1956 - německý expresionista
Emil Nolde se narodil jako Hans Emil Hansen a v roce 1902 si zvolil jméno podle svého rodiště. Nolde je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých expresionistů. Poté, co byl odmítnut Mnichovskou akademií výtvarných umění, se přestěhoval do Paříže, aby studoval na Académie Julien. Od roku 1905 žil a pracoval na dánském ostrově Alsen a v Berlíně a krátce byl členem revoluční expresionistické skupiny „Die Brücke“ (Most) a berlínské secese.
Krátce poté, co Nolde na konci roku 1907 opustil umělecké sdružení „Die Brücke“, se v Berlíně setkal s norským malířem Edvardem Munch, jehož dílo na něj udělalo velký dojem. Během návštěvy svého přítele Hanse Fehra v roce 1908 začal objevovat techniku akvarelu a nakonec i způsob, jak ji virtuózně realizovat.
Dnes Noldeho dílo zahrnuje četné akvarely, olejomalby, grafické práce a několik soch. Charakteristické je jeho intenzivní používání barev. Ačkoli umělec ve svých motivech (např. krajiny, květiny, městské scény, náboženské motivy) vždy zůstal figurativní, své obrazy „komponoval“ výhradně z barev. Když se Nolde v roce 1927 přestěhoval do svého cihlového domu „Seebüll“ v Neukirchenu v severním Německu, obklopil jej velkou zahradou, která mu poskytovala nepřeberné množství motivů.
Výzkum již dlouho poukazoval na to, že Noldeho postoj k národnímu socialismu byl problematický. Jeho vyloučení z Říšské komory výtvarných umění bylo spojeno se zákazem výstav, prodeje a publikací. Nolde se opakovaně snažil o rehabilitaci a uznání jako státní umělec. Toto právo mu však bylo až do konce odepřeno. Jeho malířská tvorba prostě nebyla formálně slučitelná s idejemi nacistů.
Na vernisáži nechvalně známé výstavy „Degenerované umění“ bylo vystaveno 48 jeho děl a více než 1000 děl bylo zabaveno. Díky svým kontaktům se však Noldeovi podařilo velkou část těchto děl získat zpět.
Navzdory jeho aktivnímu přilnutí k systému mu byla od roku 1941 zakázána tvorba. Jeho zákaz však nezahrnoval obecný zákaz malování, jak se později často uvádělo. Během války vytvořil ve svém soukromí více než 1000 takzvaných „nemalovaných obrazů“. Tento termín původně odkazoval na funkci těchto malých akvarelů jako studií a předběžných skic, které nebyly převedeny do velkých obrazů. Po roce 1945 přispěly tyto nepochybně umělecky půvabné kusy a jejich pojmenování k mystifikaci Noldeho jako pronásledovaného umělce.
Navzdory rozporuplným ideologickým postojům Noldeho jako osoby zůstává umělecká hodnota jeho díla dodnes nesporná. Způsob, jakým Nolde dokáže nechat barvu olejomalby nebo akvarelu zářit zevnitř, je bezkonkurenční.
Díla Emila Noldeho se nacházejí ve sbírkách renomovaných muzeí po celém světě, včetně Art Institute v Chicagu, Ermitáže v Petrohradě, Muzea moderního umění v New Yorku, Brücke Museum v Berlíně, Albertiny ve Vídni a Kunstmuseum v Basileji atd. Navíc byly na jeho počest založeny nadace v Seebüllu a Berlíně.
Slitina mědi s jinými kovy (zejména s cínem) používaná již od starověku. Je to ideální kov pro vysoce kvalitní umělecké odlitky, které vydrží tisíce let.
Při odlévání bronzu umělec obvykle používá techniku ztraceného vosku, která se datuje více než 5000 let. Jedná se o nejlepší, ale také nejsložitější způsob výroby soch.
Nejprve umělec vytvoří model svého díla. Tento model je vložen do tekuté silikonové gumové hmoty. Jakmile materiál ztuhne, model se vyřízne a zůstane negativní forma. Do negativní formy se poté nalije tekutý vosk. Po ochlazení se voskový odlitek vyjme z formy, opatří se vtoky a ponoří se do keramické hmoty. Keramická hmota se vytvrdí v peci, kde se vosk roztaví (ztracená forma).
Nakonec je připravena negativní forma, do které se nalije roztavený bronz o teplotě 1400 °C. Po ochlazení bronzu se keramická skořápka rozbije a socha se vyjmou.
Poté se odstraní vtoky, povrchy se vyleští, patinují a očíslují umělcem nebo specialistou podle jeho pokynů. Každý odlitek je tak originálním dílem.
Pro odlitky z bronzu nižší kvality se často používá metoda pískového odlévání, která však nedosahuje výsledků propracovanější techniky ztraceného vosku, pokud jde o vlastnosti a kvalitu povrchu.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Umělecké hnutí, které na počátku 20. století nahradilo impresionismus.
Expresionismus je německá forma umělecké revoluce v malířství, grafice a sochařství, jejíž předchůdci se nacházejí v dílech Paul Cézanne, Vincent van Gogh a Paul Gauguin na konci 19. století. Expresionisté se snažili dosáhnout základních prvků malířství. Používali živé, neporušené barvy na velkých plochách, zdůrazňovali linie a usilovali o sugestivní expresivitu. Bojovali proti uměleckému vkusu, který zavedla buržoazie.
Nejvýznamnějšími představiteli expresionismu byli zakladatelé skupiny "Die Brücke": Ernst Ludwig Kirchner, Erich Heckel, Karl Schmidt-Rottluff, Max Pechstein, Otto Mueller a Franz Marc, August Macke a další.
Mistři vídeňského expresionismu jsou Egon Schiele a Oskar Kokoschka. Mezi sochaři je nejznámější Ernst Barlach.
Fauvismus je francouzská forma expresionismu.
Termín pro umělecký objekt (sochu, instalaci), který je podle záměru umělce vyroben v několika kopiích v omezené a číslované edici.
Multiplikáty umožňují "demokratizaci" umění tím, že dílo zpřístupňují a zlevňují pro širší publikum.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.