Obraz "Fehmarnský záliv s loděmi" (1913), rámováno

Když se strach člověka stane příliš velkým a smysl života je nejen ohrožen, ale i zcela odňat, často se jeví jediné východisko: dobrovolná smrt. Právě to se stalo Ernstu Ludwigovi Kirchnerovi, který si 15. června 1938 na horské pastvině nad Davosem vzal život výstřelem z pistole. Předtím však ze strachu z invaze německých vojsk zničil své dřevoryty a velké množství svých soch.

Kirchner se narodil 6. května 1880 v německém Aschaffenburgu, ale 13. října 1918 se přestěhoval do Švýcarska. Po několika pobytech v sanatoriích v Německu kvůli těžké depresi a zneužívání drog ho jeho přátelé svěřili do péče lékaře Ludwiga Spenglera v Davosu.

První světová válka, do níž se Kirchner přihlásil jako dobrovolník, vyvolala jeho úzkost. Jeho „Autoportrét jako voják“ z roku 1915 byl svědectvím o jeho vnitřním duševním stavu.

Kirchner byl malíř, který vždy zachycoval své bezprostřední okolí v olejomalbě, dřevorytu, leptu a také v sochařství. Jeho dílo je proto členěno do několika fází. Jako spoluzakladatel umělecké skupiny „Die Brücke“ v roce 1905 zastával silně barevný a expresivní malířský styl, jehož tématy jsou především takzvané „čtvrthodinové akty“ a městské scény z Drážďan a Berlína. S „objevem“ malby v plenéru se akty přesunuly z ateliéru do volné přírody, v roce 1904 k moritzburským jezerům a od roku 1908 na Fehmarn.

Po rozpadu skupiny „Die Brücke“ v roce 1913 si Kirchner jako nový motiv zvolil berlínské pouliční scény, v nichž tvrdými tahy a černými obrysy zachycoval prostředí koket. Jeho rajskou krajinomalbu na dlouhou dobu vystřídal kritický pohled na okrajové skupiny společnosti.

Teprve po návratu do Švýcarska nalezl vnitřní klid a rovnováhu. Jeho švýcarské obrazy z 20. let 20. století zaujmou svými barevnými harmoniemi a plynulými tvary.

Kromě malby a grafiky se umělec, který žil v alpské chatě, věnoval také sochařství. Nacistický převrat a označení 639 jeho děl za „degenerované umění“ však znovu podnítily obavy citlivého umělce a vedly k jeho tragédii.