Obraz "La nappe jaune" (asi 1956-1960)

Před první světovou válkou se v roce 1908 ve Francii zrodil kubismus, jehož zakladateli byli Georges Braque, který se narodil 13. května 1882 v Argenteuilu v departementu Val-d'Oise, a jeho přítel a spolupracovník Pablo Picasso. Po návratu z války se však Braque vydal jinou uměleckou cestou než Picasso, což ho následně spojilo s Henri Laurensem a Juanem Grisem.

Kytara, vázy a stoly byly ústředními motivy kubistických obrazů. Čisté barvy, které ještě dominovaly jeho raným fauvistickým krajinomalbám, ustoupily šedohnědé barevné paletě. Jako protiklad ke kubismu Braque rozvíjel koláže a pomocí útržků tapet a novinových výstřižků vytvářel novou obrazovou realitu. V 30. letech následovaly opět krajiny, které však vykazují strukturu připomínající zátiší. Od roku 1938 se pro umělce stalo důležitým tradiční téma ateliéru, obohacené o motiv ptáků s mystickou složkou.

V posledních letech svého života se umělec prezentoval nejen jako malíř a sochař, ale také jako návrhář šperků. Jeho „Bijou Braque“ spojovalo umění šperkařství s uměleckými ambicemi. Do více než 100 návrhů zakomponoval řecké motivy. Tucet z nich dokonce zakoupila Francie. Jeho umění bylo tak vysoce ceněno, že se v roce 1961 stal prvním umělcem, jemuž byla ještě za jeho života věnována výstava v Louvru. Když Braque 31. srpna 1963 v Paříži zemřel, francouzský ministr kultury André Malraux ještě jednou jasně vyjádřil jeho postavení: „V Louvru je doma se stejným právem jako Anděl z Remeše ve své katedrále.“

Překrývání a sytost barev v Braqueových dílech nepůsobí výrazně prostorově, ale jsou nedílnou součástí obrazové plochy. Právě proto jeho obrazy působí esteticky a citlivě. Jeho díla „aktivují“ zrak a obrazový dojem je vždy nejednoznačný. Motivy se rozpouštějí do barevných a formálních struktur. Forma má svou autonomii a zároveň je začleněna do širších konstelací. Všechna významná muzea vystavují jeho díla na čestných místech.