Obraz „Krajina v Teyde“ (1971)

Richterova vlastnost se zdá být taková, že vždy hledá nové způsoby vyjádření, jakmile se jedna z metod, kterou prozkoumal, úspěšně etablovala na uměleckém trhu. Po jeho figurativní malbě v šedé barvě následovaly monochromatické šedé obrazy a barevné „malby“, které znemožňovaly rozpoznat motiv obrazu. V polovině 70. let se pustil do abstrakce, která byla neméně úspěšná než jeho předchozí práce.

Všestrannost se táhne celým Richterovým dílem. Není „jen“ malířem, ale také sochařem a fotografem, kreslí, maluje akvarely, vytváří performance a instalace. Jeho fotografie a grafiky jsou dnes stejně žádané jako jeho malby, včetně vysokých cen. Jeho obrazy zabírají prostor a vznikají za plného fyzického nasazení.

Jeho sláva a vysoké ceny jsou pro samotného umělce někdy děsivé, jak otevřeně přiznal v rozhovoru pro časopis Die Zeit v roce 2015. To však nijak neubírá na popularitě jeho děl. Richter je umělec, který i přes svůj výjimečný status zůstal věrný sám sobě a raději nechává promlouvat své umění, než aby se sám stavěl do popředí.

V roce 2011 dosáhla jeho olejomalba „Kerze“ (Svíčka) z roku 1982 na aukci velké aukční síně ceny téměř 12 milionů eur. Obraz patří do série, kterou Richter namaloval na počátku 80. let ve svém lehce rozostřeném, fotorealistickém stylu. Je považován za symbol tichého protestu občanů NDR proti socialistickému režimu a stal se jedním z nejznámějších Richterových motivů.

Za nejvýznamnějšího soukromého sběratele Gerharda Richtera je mimochodem považován britský hudebník Eric Clapton, který vlastní více než 50 děl. A to i přesto, že Richterova díla jsou na trhu s uměním nejdražšími díly žijícího umělce. Plátno „Abstraktní obraz“ z roku 1986 bylo v aukční síni Sotheby’s vydraženo za 41 milionů eur. A dokonce i Richterova grafická díla se již částečně obchodují v řádu šesti ciferných částek.

Gerhard Richter obdržel v roce 1997 Praemium Imperiale, „Nobelovu cenu“ za umění, a v roce 2002 jako zvláštní uznání komplexní retrospektivu v newyorském Muzeu moderního umění. Se 188 díly se jednalo o největší retrospektivu, která tam byla kdy věnována žijícímu umělci.