Busta "Dítě z Worpswede", redukce z bronzu
Busta "Dítě z Worpswede", redukce z bronzu
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 490 výtisků | číslované | slévárenská značka | certifikát | bronz | patinováno | redukce | velikost 20,5 x 20 x 11,5 cm (v/š/d) | hmotnost cca 2,1 kg
Podrobný popis
Busta "Dítě z Worpswede", redukce z bronzu
Akademická studia v Mnichově se pro Hanse am Endeho ukázala jako neúspěšná, ba dokonce ochromující. Místo ve školních lavicích našel více inspirace v Schackgalerii a Pinakotéce. Fascinovalo ho studium anatomie. A tak se opakovaně soustředil na (hlavové) portréty kresbou, leptem a modelováním. Jeho "Dítě z Worpswede" je precizním portrétem i náznakem tajemného počátku.
Socha v jemném bronzu, patinovaná. Odlito ručně metodou Lost-Wax-Process. Forma byla pořízena přímo z originálu v sádře a zmenšena (redukce). Ve spolupráci s Kunsthalle Bremen. Limitovaná edice 490 exemplářů, individuálně číslovaných a opatřených puncem slévárny. S číslovaným certifikátem pravosti a omezením. Rozměry 20,5 x 20 x 11,5 cm (v/š/d). Hmotnost cca 2,1 kg. ars mundi Exclusive Edition.
"Hans am Ende má jako spoluzakladatel umělecké kolonie Worpswede pro sbírku Kunsthalle Bremen zvláštní význam, neboť jeho díla zde byla vystavována již v roce 1895. Dnes je v naší sbírce zastoupen významnými krajinomalbami, četnými pracemi na papíře a také sochou "Worpswedské dítě". Mimořádně jemný a detailně propracovaný portrét dívky vyzařuje okouzlující klid a zároveň zprostředkovává velké mistrovství Hanse am Ende. Jsem rád, že tento nádherný portrét je nyní prostřednictvím této kvalitní reprodukce dostupný širšímu okruhu sběratelů." (Prof. Dr. Christoph Grunenberg, ředitel Kunsthalle Bremen)
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
O stránkách Hans am Ende
V roce 1889 Hans am Ende spolu s Fritzem Mackensenem, Ottem Modersohnem, Fritzem Overbeckem, Heinrichem Vogelerem a Carlem Vinnenem spoluzaložil uměleckou kolonii ve Worpswede. Účast této malé skupiny na společné výstavě mnichovských umělců v roce 1895 přinesla ocenění a odkupy jejich děl, a tím i jejich umělecký průlom.
Hans am Ende, narozený 31. prosince 1864 v Trevíru, studoval v letech 1884–1889 na mnichovské Akademii, s dvouletou přestávkou. Osobní seznámení s Fritzem Mackensenem, který náhodou objevil neznámou zemědělskou vesnici v oblasti Teufelsmoor severně od Brém, přimělo Endeho, aby se v roce 1889 natrvalo usadil ve Worpswede.
Hans am Ende se ve svých barevně sytých obrazech zaměřuje především na vřesoviště. Zde se ocitl daleko od akademického uměleckého establishmentu a prožil bezprostřední a okouzlující setkání s přírodou. Drsnou krajinu zachytil v atmosférických a jemných přírodních obrazech.
V pozdější tvorbě se středem jeho zájmu staly švýcarské vysoké hory. Tam strávil poslední roky svého života a v roce 1918 zde zemřel.
Slitina mědi s jinými kovy (zejména s cínem) používaná již od starověku. Je to ideální kov pro vysoce kvalitní umělecké odlitky, které vydrží tisíce let.
Při odlévání bronzu umělec obvykle používá techniku ztraceného vosku, která se datuje více než 5000 let. Jedná se o nejlepší, ale také nejsložitější způsob výroby soch.
Nejprve umělec vytvoří model svého díla. Tento model je vložen do tekuté silikonové gumové hmoty. Jakmile materiál ztuhne, model se vyřízne a zůstane negativní forma. Do negativní formy se poté nalije tekutý vosk. Po ochlazení se voskový odlitek vyjme z formy, opatří se vtoky a ponoří se do keramické hmoty. Keramická hmota se vytvrdí v peci, kde se vosk roztaví (ztracená forma).
Nakonec je připravena negativní forma, do které se nalije roztavený bronz o teplotě 1400 °C. Po ochlazení bronzu se keramická skořápka rozbije a socha se vyjmou.
Poté se odstraní vtoky, povrchy se vyleští, patinují a očíslují umělcem nebo specialistou podle jeho pokynů. Každý odlitek je tak originálním dílem.
Pro odlitky z bronzu nižší kvality se často používá metoda pískového odlévání, která však nedosahuje výsledků propracovanější techniky ztraceného vosku, pokud jde o vlastnosti a kvalitu povrchu.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.
Termín pro umělecký objekt (sochu, instalaci), který je podle záměru umělce vyroben v několika kopiích v omezené a číslované edici.
Multiplikáty umožňují "demokratizaci" umění tím, že dílo zpřístupňují a zlevňují pro širší publikum.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.