Obraz "Večerní slunce, Biarritz" (1906), černo-stříbrně rámovaná verze
Obraz "Večerní slunce, Biarritz" (1906), černo-stříbrně rámovaná verze
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 980 výtisků | číslováno | certifikát | reprodukce, tisk na plátně | na napínacím rámu | zarámováno | rozměr 52 x 76 cm (v/š/h)
Podrobný popis
Obraz "Večerní slunce, Biarritz" (1906), černo-stříbrně rámovaná verze
Originál: 1906, olej na plátně, 62 x 94 cm, Institut Valencia d'Art Modern, Valencie.
Vydání přeneseno přímo na plátno umělce procesem Fine Art Giclée a napnuto na napínací rám. Limitovaná edice 980 číslovaných výtisků s certifikátem. Zarámováno v ručně vyrobeném, černo-stříbrném rámu z masivního dřeva. Rozměr 52 x 76 cm (v/š/h). ars mundi Exclusive Edition.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
O stránkách Joaquín Sorolla y Bastida
1863–1923
Joaquín Sorolla y Bastida je jedním z nejvýznamnějších španělských malířů a kreslířů impresionismu.
Jeho kreslířský talent byl rozpoznán již v raném věku. Proto mu rodina umožnila absolvovat umělecké vzdělání na španělské umělecké akademii Real Academia de Bellas Artes de San Carlos de Valencia. Během studijního pobytu v Římě v roce 1885 se stal žákem španělského malíře Francisca Pradilly y Ortize. Ve stejném roce poprvé odcestoval do Paříže. Díla francouzských impresionistů měla na mladého umělce trvalý vliv. Po návratu do Španělska se Sorolla usadil v Madridu a zpočátku se věnoval historickým tématům. Vliv impresionismu rozjasnil jeho barevnou paletu a v průběhu následujících let stále více ovlivňoval jeho motivy.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Giclée = odvozeno od francouzského slovesa gicler "stříkat, rozstřikovat".
Metoda Giclée je digitální tiskový proces. Jedná se o velkoformátový tisk s vysokým rozlišením, který se provádí pomocí inkoustové tiskárny s použitím speciálních barevných inkoustů na bázi barviv nebo pigmentů (obvykle šest až dvanáct). Inkousty jsou světlostálé, což znamená, že jsou odolné vůči škodlivému UV záření. Poskytují vysokou úroveň nuancí, kontrastu a sytosti.
Proces Giclée je vhodný pro umělecká plátna, ruční papír a akvarelový papír, stejně jako pro hedvábí.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.