Obraz "Gdaňský záliv u Sopot" (1900), rámováno
Obraz "Gdaňský záliv u Sopot" (1900), rámováno
Rychlé informace
limitováno, 499 výtisků | certifikát | reprodukce, tisk giclée na plátně | na nosném rámu | zarámováno | rozměr 46 x 65 cm (v/š/h)
Podrobný popis
Obraz "Gdaňský záliv u Sopot" (1900), rámováno
Corinth, který se před lety vydal k Baltskému moři se svým přítelem Hansem Oldem, zachytil atmosféru baltské krajiny impresionistickým způsobem s bohatým barevným podáním impasto.
Originál: 1900, Schweinfurt, Museum Georg Schäfer.
Reprodukce v procesu Fine Art Giclée na malířském plátně ze 100% bavlny, nataženém na nosném rámu a zarámovaném v masivním dřevě. Limitovaná edice 499 výtisků s certifikátem na zadní straně. Rozměr 46 x 65 cm (v/š/h).
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
O stránkách Lovis Corinth
"Skutečné umění (...) nemá praktickou, utilitární příchuť. Existuje pouze samo pro sebe. Egoistické jako bůh, stojí před námi v celé své záři." (Lovis Corinth)
Dílo Lovise Corintha (1858-1925) je obtížné definovat jako celek. Je dokonce sporné zařadit jeho dílo k „německému impresionismu“ na rozdíl od francouzského impresionismu - Corinth jistě experimentoval s působením barvy ve smyslu poskytnutí autonomie obrazovým prostředkům. Většinou mu však byly cizí vědecko-akademické výpočty, barevné systémy nebo zdůvodňování barevných efektů, které mají kořeny ve fyzice. Obecně se stavěl proti uměleckým směrům své doby a mnohými novými přístupy mladé avantgardy dokonce opovrhoval jako „uměním vzorců“.
Na první pohled se však Corinth jeví pouze jako „konzervativní“ malíř. Na jedné straně zůstal po celý život věrný figurativnímu, realistickému stylu malby. Zdrojem jeho inspirace zůstávali staří Holanďané, především Rembrandt, a zemřel nedaleko Amsterodamu, protože tam chtěl ještě jednou obdivovat originály. Na druhé straně byl však považován za rebela a novátora, který se vždy vracel ke klasickým žánrům (historické obrazy, biblické a mytologické náměty) s velmi subjektivním pohledem, a to až k parodii a parodii. V konečném důsledku tak byl zcela a naprosto výjimečným současníkem své umělecké epochy a jako takový byl i vnímán. Byl moderní v každém smyslu a série jeho slavných autoportrétů ukazuje někdy labilního Corintha, zmítaného mezi uměleckým opojením a depresí, jako mistra psychologické sebeinterpretace.
Obzvlášť důležité je Corinthovo pozdní dílo. Především jsou to obrazy Walchensee, které vznikaly od roku 1919 poblíž Urfeldu v jižním Mnichově, kde malíř pro sebe znovuobjevil krajinomalbu. Nové přístupy však hledal a nacházel i v dalších tématech, jako jsou portréty a zátiší.
Zobrazení typických scén z každodenního života v malířství, s rozlišením mezi venkovským, měšťanským a dvorským žánrem.
Tento žánr dosáhl svého vrcholu a obrovské popularity v nizozemském malířství 17. století. V 18. století se zejména ve Francii prosadilo dvorské a galantní malířství, zatímco v Německu se vyvinul spíše měšťanský charakter.
Giclée = odvozeno od francouzského slovesa gicler "stříkat, rozstřikovat".
Metoda Giclée je digitální tiskový proces. Jedná se o velkoformátový tisk s vysokým rozlišením, který se provádí pomocí inkoustové tiskárny s použitím speciálních barevných inkoustů na bázi barviv nebo pigmentů (obvykle šest až dvanáct). Inkousty jsou světlostálé, což znamená, že jsou odolné vůči škodlivému UV záření. Poskytují vysokou úroveň nuancí, kontrastu a sytosti.
Proces Giclée je vhodný pro umělecká plátna, ruční papír a akvarelový papír, stejně jako pro hedvábí.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.