Obraz „Zima u jezera Walchen (Hotel Fischer am See)“ (1924)

Dílo Lovise Corintha (1858-1925) je obtížné definovat jako celek. Je dokonce sporné zařadit jeho dílo k „německému impresionismu“ na rozdíl od francouzského impresionismu - Corinth jistě experimentoval s působením barvy ve smyslu poskytnutí autonomie obrazovým prostředkům. Většinou mu však byly cizí vědecko-akademické výpočty, barevné systémy nebo zdůvodňování barevných efektů, které mají kořeny ve fyzice. Obecně se stavěl proti uměleckým směrům své doby a mnohými novými přístupy mladé avantgardy dokonce opovrhoval jako „uměním vzorců“.

Na první pohled se však Corinth jeví pouze jako „konzervativní“ malíř. Na jedné straně zůstal po celý život věrný figurativnímu, realistickému stylu malby. Zdrojem jeho inspirace zůstávali staří Holanďané, především Rembrandt, a zemřel nedaleko Amsterodamu, protože tam chtěl ještě jednou obdivovat originály. Na druhé straně byl však považován za rebela a novátora, který se vždy vracel ke klasickým žánrům (historické obrazy, biblické a mytologické náměty) s velmi subjektivním pohledem, a to až k parodii a parodii. V konečném důsledku tak byl zcela a naprosto výjimečným současníkem své umělecké epochy a jako takový byl i vnímán. Byl moderní v každém smyslu a série jeho slavných autoportrétů ukazuje někdy labilního Corintha, zmítaného mezi uměleckým opojením a depresí, jako mistra psychologické sebeinterpretace.

Obzvlášť důležité je Corinthovo pozdní dílo. Především jsou to obrazy Walchensee, které vznikaly od roku 1919 poblíž Urfeldu v jižním Mnichově, kde malíř pro sebe znovuobjevil krajinomalbu. Nové přístupy však hledal a nacházel i v dalších tématech, jako jsou portréty a zátiší.