Obraz "Milenci z Vence" (Les Amoureux de Vence) (1957), černě a zlatě rámovaná verze

Marc Chagall se narodil v roce 1887 jako syn židovských rodičů v běloruském městě Vitebsk. Ve věku 20 let odešel do Petrohradu studovat malířství. Tam poprvé uviděl obrazy evropské moderny a byl jimi tak fascinován, že v roce 1910 odcestoval do Paříže. V ateliéru „La Ruche“ si pronajal malou pracovní místnost, jeho sousedy byli Léger a Modigliani, seznámil se se Soutinem, Archipenkem a Delaunayovými. Chagall žije uprostřed avantgardy, ale nezajímá ho moderní technika a pohled do budoucnosti, nýbrž to, jak nejúčinněji zachytit nostalgický a poetický svět svých dětských vzpomínek.

Když uvidí barvy a tvary kubistů, ví, že s nimi může vyjádřit odloučenost malého městečka s jeho šikmými dřevěnými chatrčemi stejně jako židovské rodinné oslavy, opojení první lásky nebo létajícího houslistu jako symbol Ahasvera, neklidného Žida.

Chagall od té doby hravě spojuje fragmenty svých vzpomínek s momenty ruského folklóru, náboženství, nostalgie a fantazie - a má s tím úspěch: Herwarth Walden, berlínský obchodník s uměním a vydavatel časopisu „Sturm“, objevuje Chagall v roce 1913 a okamžitě organizuje výstavu v Berlíně, která mladého umělce rázem proslaví.

Roky první světové války Chagall opět tráví ve Vitebsku. Ožení se se svou láskou z mládí Bellou Rosenfeldovou, v roce 1918 se na krátkou dobu stává „komisařem pro výtvarné umění“, ale v roce 1923 se s manželkou vrací do Paříže. Mladý umělec se rychle prosazuje: pořádá výstavy, maluje, ilustruje knihy a v roce 1930 dostává obrovskou zakázku na ilustrování Bible.

V roce 1941 Chagall uprchl s rodinou do USA. Smrt jeho ženy v roce 1944 na mnoho měsíců přerušila jeho tvůrčí tok. Raná aktová a párová díla vyjadřují Chagallovu hlubokou náklonnost k ní silnou erotickou symbolikou. Tato díla jsou hymnou na štěstí lidské harmonie a ztvárňují mýtus muže a ženy.

Když se v roce 1947 vrací do Paříže, několik evropských hlavních měst pořádá retrospektivu tohoto mezitím již šedesátiletého umělce. Chagallovy rané obrazy, které diváka unášejí do jemně barevného, apolitického ideálního světa, jsou velmi oblíbené.

Zobrazením antické milostné historie „Daphnis a Chloé“ Chagall zpracovává také osobní změny ve svém soukromém životě. V roce 1952 se oženil s Ruskou Valentinou Brodsky. Na řeckém ostrově Paros začíná nový životní cyklus, který Chagall potřebuje, aby mohl působit chráněně. Tyto události jsou zobrazeny v „Daphnisovi a Chloé“. Prostory ticha se střídají s bouřlivými oslavami. Nad vším však vznáší se hmatatelná láska, odpoutaná od těžkostí lidské existence. Chagall na tomto cyklu intenzivně pracoval tři roky. Cyklus, série 42 originálních barevných litografií, je mistrovským dílem ilustrace v umění 20. století.

Kromě litografií a biblických ilustrací Chagall také vytváří monumentální umění ve veřejném prostoru: na konci 50. let objevuje Chagall vitráže. Až do 70. let navrhoval okna pro řadu velkých evropských kostelů, pro synagogu v Jeruzalémě a pro Organizaci spojených národů. Současně vznikaly stropní malby pro pařížskou operu, nástěnné malby v Tel Avivu, Tokiu a New Yorku. Chagall pracoval neúnavně i ve vysokém věku, ale o svých obrazech mluvil jen nerad.