Obraz „Avenue (Große Seestraße ve Wannsee)“ (1924)

Liebermann se stal slavným malířem až na přelomu století, kdy se stále více věnoval motivům a scénám ze života vyšší střední třídy. Byl jmenován profesorem Královské akademie a členem poroty na výstavách Akademie v roce 1897. V roce 1899 založil Berlínskou secesi a učinil z ní nejvýznamnější německou uměleckou instituci. V roce 1920 se Liebermann stal prezidentem Pruské akademie a v roce 1932 jejím čestným prezidentem.

Kvůli svému židovskému původu byl nacisty ostrakizován a donucen odstoupit ze všech funkcí. Když z okna svého bytu sledoval nacisty oslavující vítězství pochodem Braniborskou bránou, Liebermann údajně řekl: „Nemůžu jíst tolik, kolik bych chtěl zvracet.“ V roce 1935 zemřel ve věku 87 let po dlouhé nemoci.

Pro Maxe Liebermanna byla příroda vždy uměle vytvořeným (a lidmi obývaným) rájem. Své motivy nacházel v zahradách, parcích a buržoazních zábavních zařízeních. Liebermann je mistrem inscenovaného světla, které nechává dopadat na své scény, často filtrované přes baldachýn. Jednotlivé paprsky světla, které pronikají k zemi, jsou nápadné a do dějin umění se zapsaly jako „Liebermannovy sluneční skvrny“.