Obraz "Zahradní restaurace na Havlu - Nikolskoe" (1916), bílo-zlatě rámovaná verze
Obraz "Zahradní restaurace na Havlu - Nikolskoe" (1916), bílo-zlatě rámovaná verze
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 499 výtisků | číslovaný certifikát | reprodukce, tisk na plátně | na napínacím rámu | zarámováno | rozměr 70 x 86 cm (v/š/h)
Podrobný popis
Obraz "Zahradní restaurace na Havlu - Nikolskoe" (1916), bílo-zlatě rámovaná verze
Měšťané v létě venku. Vidět a být viděn. Max Liebermann miloval téma zahrady, ale rád maloval i přeplněný park nebo prosluněnou kavárnu. Domníval se, že k přírodě v její záři barev patří také lidé, kteří se z ní spokojeně radují.
Původní text: Národní galerie / Národní muzea v Berlíně.
Fine Art Giclée print na uměleckém plátně ze 100% bavlny. Nataženo jako originální obraz na dřevěném napínacím rámu (nastavitelném pomocí klínů pro opětovné napnutí). Zarámováno v ručně vyrobeném, bílo-zlatém rámu z masivního dřeva. Limitovaná edice 499 výtisků s číslovaným certifikátem na zadní straně. ars mundi Exclusive Edition. Rozměr 70 x 86 cm (v/š/h).
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
Hodnocení zákazníků
Varianta rámu: Rámování 1
Einfach nur schön, ich bin sehr zufrieden.
Varianta rámu: Rámování 1
Sehr geehrte Damen und Herren! Ich bin u'beraus zufrieden Mit Ihrer letzten Lieferung.Die Reproduktion ist zu diesem Preis mehr als u'berzeugend.Ich bin rundum zufrieden. Gleiches gillt für die Qualität der Verpackung. Nochmals vielen Dank für die Lieferung. Mit freundlichen Grüssen
Varianta rámu: Rámování 1
hervorragende Qualität in Material und Farbe, kommt sich vor, als würde man im Museum vor einem Liebermann stehen sehr guter Lieferservice: zuverlässig, sorgfältig verpackt!
O stránkách Max Liebermann
1847-1935
Spolu s Lovisem Corinth a Max Slevogt tvořil Max Liebermann trojici německého impresionismu a během svého života získal řadu ocenění. Díky svému odhodlání povýšit život a práci obyčejných lidí na umění v neokázalé jednoduchosti musel Liebermann zpočátku bojovat o uznání.
Liebermann se stal slavným malířem až na přelomu století, kdy se stále více věnoval motivům a scénám ze života vyšší střední třídy. Byl jmenován profesorem Královské akademie a členem poroty na výstavách Akademie v roce 1897. V roce 1899 založil Berlínskou secesi a učinil z ní nejvýznamnější německou uměleckou instituci. V roce 1920 se Liebermann stal prezidentem Pruské akademie a v roce 1932 jejím čestným prezidentem.
Kvůli svému židovskému původu byl nacisty ostrakizován a donucen odstoupit ze všech funkcí. Když z okna svého bytu sledoval nacisty oslavující vítězství pochodem Braniborskou bránou, Liebermann údajně řekl: „Nemůžu jíst tolik, kolik bych chtěl zvracet.“ V roce 1935 zemřel ve věku 87 let po dlouhé nemoci.
Pro Maxe Liebermanna byla příroda vždy uměle vytvořeným (a lidmi obývaným) rájem. Své motivy nacházel v zahradách, parcích a buržoazních zábavních zařízeních. Liebermann je mistrem inscenovaného světla, které nechává dopadat na své scény, často filtrované přes baldachýn. Jednotlivé paprsky světla, které pronikají k zemi, jsou nápadné a do dějin umění se zapsaly jako „Liebermannovy sluneční skvrny“.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Zobrazení typických scén z každodenního života v malířství, s rozlišením mezi venkovským, měšťanským a dvorským žánrem.
Tento žánr dosáhl svého vrcholu a obrovské popularity v nizozemském malířství 17. století. V 18. století se zejména ve Francii prosadilo dvorské a galantní malířství, zatímco v Německu se vyvinul spíše měšťanský charakter.
Giclée = odvozeno od francouzského slovesa gicler "stříkat, rozstřikovat".
Metoda Giclée je digitální tiskový proces. Jedná se o velkoformátový tisk s vysokým rozlišením, který se provádí pomocí inkoustové tiskárny s použitím speciálních barevných inkoustů na bázi barviv nebo pigmentů (obvykle šest až dvanáct). Inkousty jsou světlostálé, což znamená, že jsou odolné vůči škodlivému UV záření. Poskytují vysokou úroveň nuancí, kontrastu a sytosti.
Proces Giclée je vhodný pro umělecká plátna, ruční papír a akvarelový papír, stejně jako pro hedvábí.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.