Obraz "Drážďanský dóm" (1955)

V roce 1933 přišel Dix kvůli nacistické „degeneraci“ o profesuru na Akademii výtvarných umění v Drážďanech, načež se přestěhoval na jih Německa, kde se věnoval především malbě krajin.

Ve svém pozdním díle po roce 1945 se Dix vrátil k expresionistickému stylu svých raných let a přešel od lazurní malby k technice „mokré na mokré“ a k litografiím. Jeho pozdní grafická tvorba zahrnuje portréty zvířat s experimentálními liniemi a barevností, představující sérii technicky odlišných, expresivních děl se stejným motivem – kočkou a kohoutem. Od roku 1949 začal objevovat kohouta jako jeden ze svých motivů, který se v následujících letech opakovaně objevoval v jeho dílech, například v tužkových kresbách na ručně vyráběném akvarelovém papíře „Bodamské jezero, Krajina s kohoutem“ z roku 1954 a „Kohout před svítáním“ z let 1950–1955, stejně jako „Petr a kohout“, barevná litografie z roku 1958.

Jeho ambivalentní, ale zároveň angažovaný realismus neztratil svou výbušnou sílu dodnes. „Ve svých obrazech se snažím vystihnout ducha naší doby, protože věřím, že obraz musí především pojednávat o obsahu, o tématu. Malba je pokusem o vytvoření řádu, umění je pro mě vyhnanstvím.“