Obraz "Bílý kůň" (1898), zarámováno
Obraz "Bílý kůň" (1898), zarámováno
Rychlé informace
limitovaný počet 950 výtisků | originální Dietzova replika | olej na plátně | na nosném rámu | zarámováno | rozměr cca 92,5 x 64,5 cm (v/š/h)
Podrobný popis
Obraz "Bílý kůň" (1898), zarámováno
Lékárník objednal u Gauguina obraz bílého koně. Když ho dokončil, lékárník ho odmítl se slovy: "Chtěl jsem obraz s bílým koněm. Tento kůň je zelený." V dějinách umění se obraz dodnes jmenuje "Bílý kůň" (Le cheval blanc) a je považován za nejzdobnější Gauguinův obraz.
Originál: 1898, olej na plátně, 140 x 91,5 cm, Musée d'Orsay, Paříž.
Původní Dietzova replika. Olej na plátně ve 104 barvách. Limitovaný náklad 950 výtisků. Každá replika plátna je napnutá na nosném rámu podle originálu, takže plátno můžete znovu napínat podle kolísání teploty a vlhkosti v místnosti. Zarámováno ve stříbrném rámu z pravého dřeva. Rozměr včetně rámu cca 92,5 x 64,5 cm (v/š/h).
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
O stránkách Paul Gauguin
1848–1903
Paul Gauguin byl francouzský malíř, sochař, keramik a grafik. Významně přispěl k umění 20. století tím, že rozvinul formu a barvu jako výrazové prostředky.
Teprve v roce 1872 objevil pařížský burzovní makléř Paul Gauguin, který se zde narodil 7. června 1848, díky svému příteli Claudu-Emilovi Schuffeneckerovi svůj zájem o malířství. Gauguin začal sbírat díla impresionistů a studoval malířství na Académie Colarossi v Paříži. Seznámil se s impresionisty Pissarrem a Cézannem, spolupracoval s nimi a vystavoval jejich díla. V umělecké kolonii v Pont-Avenu se seznámil s Bernardem a v Paříži s Degasem a bratry van Goghovými.
V roce 1890 se Gauguin rozhodl emigrovat, prodal své obrazy a 1. dubna 1891 se vydal na plavbu na Tahiti. Nemoc a chudoba ho však v roce 1893 donutily vrátit se do Paříže.
V roce 1895 se rozloučil se svými pěti dětmi a svou dánskou manželkou, kterou si vzal již v roce 1873, a Paříž opustil nadobro. Následujících osm let v jižním Pacifiku bylo opět poznamenáno nemocí a finančními starostmi, které na něj doléhaly natolik, že se chtěl vrátit do Paříže. Jeho mecenáši ve Francii mu však radili, aby se nevracel, protože nechtěli zničit mýtus o malíři z jižního Pacifiku.
Obrazy, které pravidelně posílal svému obchodníkovi s uměním Vollardovi, zachycují exotický svět cizí kultury a zdánlivě šťastných, bezstarostných lidí: ráj, o kterém se věřilo, že je ztracený. Jeho pozdní dílo, namalované na Tahiti, je plné barevné intenzity, harmonie a krásy a nijak nenaznačuje Gauguinovy bolestivé roky až do jeho smrti 8. května 1903 v Atuoně na ostrově Hiva-Oa, který patří k Markézským ostrovům Dominique.
Revoluční proces vyvinutý Günterem Dietzem pro autentickou reprodukci obrazů, při kterém se nepoužívají obvyklé tiskové barvy, ale stejné originální barvy, jaké použil umělec. V závislosti na malířské technice umělce může být k dosažení dokonalé repliky originálu, která také hmatatelně reprodukuje "reliéf" a strukturu barvy, zapotřebí až 140 (!) různých vrstev barvy.
Příkladem je dílo Augusta Mackeho "Pár u zahradního stolu":
Kromě toho se vždy používá materiál původního nosiče, což znamená, že reprodukce je vyrobena na plátně, papíře, dřevě, mědi nebo pergamenu.
Výsledkem je dokonalá reprodukce bez mřížky, která se z hlediska výraznosti a účinku velmi podobá originálu. Ani odborníci z muzeí často nedokážou rozlišit originál od repliky. Proto musí být přidána speciální bezpečnostní poznámka, která je viditelná pouze pod rentgenovými paprsky.
Většina replik Dietz je limitovaná, obvykle na 950 kusů. Každá replika na plátně je napnuta na rám, stejně jako originál, aby mohla být v případě kolísání teploty a vlhkosti v místnosti znovu napnuta. Vysoce kvalitní rám z masivního dřeva dotváří vzhled každé repliky Dietz.
"Dietz Offizin" zrekonstruoval řadu mistrovských děl Rembrandt, Caspar David Friedrich, Claude Monet, Gustav Klimt a dalších. Slavní moderní umělci, jako jsou Pablo Picasso, Salvador Dalí, Max Ernst, Friedensreich Hundertwasser, Joan Miró a Marc Chagall, využili tuto metodu vyvinutou Günterem Dietzem k výrobě replik svých děl.
Komentáře tisku:
"Systém Dietz poskytuje obrazy stejně dobré jako originály. To, čeho dosáhla elektronika vynálezem Hi-Fi a stereo pro přehrávání hudby, nyní tato technologie dokázala pro výtvarné umění." (Die Zeit, německý deník)
"Teoreticky není mezi originálem a replikou Dietz žádný rozdíl. Měly by se nazývat faksimile, nikoli reprodukce." (Newsweek, americký zpravodajský časopis)
"Pro umělecké tiskaře po celém světě zůstává to, čeho Dietz dosáhl s tiskovou technikou, nedosažitelným cílem: dokonalá reprodukce malířských děl." (Der Spiegel, německý zpravodajský časopis)
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.
Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.
Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.
Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.