obraz "Contes Barbares - Barbarské příběhy" (1902), rámováno
obraz "Contes Barbares - Barbarské příběhy" (1902), rámováno
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 499 výtisků | číslováno | certifikát | reprodukce, tisk na plátně | na napínacím rámu | zarámováno | rozměr 79 x 56 cm (v/š/h)
Podrobný popis
obraz "Contes Barbares - Barbarské příběhy" (1902), rámováno
V roce 1904 Karl Ernst Osthaus, zakladatel Folkwangova muzea, téměř upustil od koupě tohoto mistrovského díla, protože ceny Gauguina okamžitě stouply, když do Evropy dorazila zpráva o malířově smrti. Když tento obraz vytvořil, polynéský ráj se pro Gauguina už dávno stal peklem. Byl bez prostředků, těžce nemocný a hrozilo mu vězení. Vytvářel díla se sotva zakódovanou existenciální silou. "Contes Barbares" tematizují smrt a pomíjivost pomocí symbolů, jako jsou oběť a lilie - a to v portrétech: Gauguin spojuje mladé, vitální polynéské ženy se svým přítelem Jacobem Meyerem de Haanem, který zemřel o několik let dříve.
Originál olej na plátně, Museum Folkwang, Essen.
Fine Art Giclée tisk na malířském plátně, upevněno na nosném rámu. Limitovaná edice 499 číslovaných výtisků, s certifikátem. Zarámováno v ručně vyrobeném rámu z pravého dřeva. Rozměry 79 x 56 cm (v/š/h). Exkluzivně na ars mundi.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
O stránkách Paul Gauguin
1848–1903
Paul Gauguin byl francouzský malíř, sochař, keramik a grafik. Významně přispěl k umění 20. století tím, že rozvinul formu a barvu jako výrazové prostředky.
Teprve v roce 1872 objevil pařížský burzovní makléř Paul Gauguin, který se zde narodil 7. června 1848, díky svému příteli Claudu-Emilovi Schuffeneckerovi svůj zájem o malířství. Gauguin začal sbírat díla impresionistů a studoval malířství na Académie Colarossi v Paříži. Seznámil se s impresionisty Pissarrem a Cézannem, spolupracoval s nimi a vystavoval jejich díla. V umělecké kolonii v Pont-Avenu se seznámil s Bernardem a v Paříži s Degasem a bratry van Goghovými.
V roce 1890 se Gauguin rozhodl emigrovat, prodal své obrazy a 1. dubna 1891 se vydal na plavbu na Tahiti. Nemoc a chudoba ho však v roce 1893 donutily vrátit se do Paříže.
V roce 1895 se rozloučil se svými pěti dětmi a svou dánskou manželkou, kterou si vzal již v roce 1873, a Paříž opustil nadobro. Následujících osm let v jižním Pacifiku bylo opět poznamenáno nemocí a finančními starostmi, které na něj doléhaly natolik, že se chtěl vrátit do Paříže. Jeho mecenáši ve Francii mu však radili, aby se nevracel, protože nechtěli zničit mýtus o malíři z jižního Pacifiku.
Obrazy, které pravidelně posílal svému obchodníkovi s uměním Vollardovi, zachycují exotický svět cizí kultury a zdánlivě šťastných, bezstarostných lidí: ráj, o kterém se věřilo, že je ztracený. Jeho pozdní dílo, namalované na Tahiti, je plné barevné intenzity, harmonie a krásy a nijak nenaznačuje Gauguinovy bolestivé roky až do jeho smrti 8. května 1903 v Atuoně na ostrově Hiva-Oa, který patří k Markézským ostrovům Dominique.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Giclée = odvozeno od francouzského slovesa gicler "stříkat, rozstřikovat".
Metoda Giclée je digitální tiskový proces. Jedná se o velkoformátový tisk s vysokým rozlišením, který se provádí pomocí inkoustové tiskárny s použitím speciálních barevných inkoustů na bázi barviv nebo pigmentů (obvykle šest až dvanáct). Inkousty jsou světlostálé, což znamená, že jsou odolné vůči škodlivému UV záření. Poskytují vysokou úroveň nuancí, kontrastu a sytosti.
Proces Giclée je vhodný pro umělecká plátna, ruční papír a akvarelový papír, stejně jako pro hedvábí.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.