Obraz "Přístav při západu slunce, Opus 236 (Saint-Tropez)" (1892), rámováno
Obraz "Přístav při západu slunce, Opus 236 (Saint-Tropez)" (1892), rámováno
Rychlé informace
limitovaný náklad 500 výtisků | reprodukce na ručním papíře | rámováno | pasparta | zaskleno | rozměr 70,2 x 84 cm (v/š/h)
Podrobný popis
Obraz "Přístav při západu slunce, Opus 236 (Saint-Tropez)" (1892), rámováno
V roce 1892 Paul Signac přesunul svou jachtu do Saint-Tropez (tehdy rybářské vesnice jako mnoho dalších), kde si koupil dům u moře. V témže roce namaloval obraz "Přístav při západu slunce, opus 236 (Saint-Tropez)". Je to jedno z jeho prvních pointilistických děl.
Originál: 1892, olej na plátně, 65 x 81,3 cm, Barberini Museum Potsdam, sbírka Hasso Plattnera.
Pětibarevné vydání vyrobené hybridním procesem na 260g ručním papíře Rives. Zarámováno v masivním dřevěném rámu s paspartou, prachotěsné zasklení. Rozměry 70,2 x 84 cm (v/š/h). Limitovaný náklad 500 výtisků. © Hasso Plattner Collection.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
O stránkách Paul Signac
1863-1935
Paul Signac patří k nejvýznamnějším představitelům neoimpresionismu. Společně s Georgesem Seuratem vyvinul techniku pointilismu, v níž se nesčetné malé barevné tečky spojují a vytvářejí zářivé kompozice. Díky promyšlenému použití kontrastních i ladících základních barev a hlubokým znalostem optiky a fyziologie vnímání vytvořil mistrovská díla, jejichž zářivost má jen málokteré obdoby.
Signacovy obrazy se vyznačují mimořádnou hojností světla a harmonickým použitím barev, díky čemuž se krajiny, přístavy a pobřežní scény proměňují v poetické obrazové světy. Jeho dílo spojuje vědeckou teorii barev s uměleckou citlivostí a otevírá divákovi vizi klidu, jasnosti a středomořské radosti ze života.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.