Rychlé informace
umělý mramor | velikost 20 x 12 x 6 cm (v/š/d)
Podrobný popis
Socha "Sokrates", umělý mramor
"Vím, že nic nevím."
Toto rčení by se mělo stát podstatou učení muže, kterého delfská věštírna prohlásila za nejmoudřejšího své doby. V Delfách bůh Apollón zabil draka Pýthóna. Ten přemohl duchy živého i neživého světa. Řekové tak postavili chrám rozumu.
V tomto již osvíceném věku se narodil Sokrates, syn porodní báby a sochaře z kamene. Není známo, zda Sókratés následoval otcovy kroky, ale měl peníze na výstroj a zbraně, aby se jako hoplít zúčastnil tří tažení, během nichž se ukázal jako silný v nouzi, rozvážný a odvážný, například když vytáhl svého zraněného přítele Alkibiada i se zbraněmi zprostřed bitvy.
Díky jeho žákům, především Platónovi, víme, že Sókratés, který si nezapsal žádný odkaz ani nic jiného, strávil velkou část svého života na agoře, centru života Athéňanů, aby zde vedl objevné rozhovory se svými spoluobčany. Ať už s řemeslníkem, obchodníkem, politikem, soudcem nebo moudrým sofistou, chtěl zjistit, co je v jejich myšlení a jednání správné.
Sokrates byl přesvědčen, že schopnost rozpoznávat dobro je vlastní každému člověku jako božské světlo či dar - jako bůh. Mimochodem, v biblickém příběhu o stvoření světa byla stejná základní myšlenka, v tomto případě pozitivní, zabudována do tragického pádu.
Sokrates rozvinul formu tázacího dialogu, v jehož důsledku bylo často třeba vyvrátit domnělé poznání tazatele. Tuto techniku kladení otázek nazýval svou porodnicí, svým intelektuálním porodnictvím. Díky těmto pronikavým dialogům si získal přátele, například ty, kteří později v jeho duchu založili filozofické školy. Získal si však také nepřátele, kterým stál v cestě k marnivosti a kariéře.
Nevědění nebo předstírání vědění bylo pro Sokrata stejně odsouzeníhodné jako zlomyslné klamání, neboť: "Člověk se chová špatně, když neví, co je dobré!" Ó, jak příhodné pro naši dobu! V návaznosti na delfské rčení "Poznej sám sebe!" nepřestával ve své lásce k moudrosti, filozofii, k etickému základu správného myšlení a jednání hledat základní hodnoty, jako je ctnost, spravedlnost nebo statečnost.
Jeho odpůrci mu to vyčítali. Za "kazení mládeže" a "neúctu k řeckým bohům" ho úřady ještě dospívající demokracie odsoudily k smrti. Ve své obhajovací řeči uvedl, že za své dílo by měl spíše dostat doživotní čestný trest, podobně jako olympijští vítězové. Přesto se v souladu se svými morálními normami s tímto justičním omylem smířil, protože "je lepší trpět nespravedlnost než páchat bezpráví".
Svým suverénním způsobem přijetí smrti se stal nesmrtelným. "Nezapomeň obětovat kohouta Asklépiovi!" byla jeho poslední slova poté, co vypil pohár bolehlavu.
Kde je Sokrates naší doby? V každém z nás! Nechť tento upřímně moudrý muž bdí nad vašimi rozhodnutími.
Sokrates (469-399 př. n. l.): Polymer. Umělý mramor. Velikost 20 x 12 x 6 cm (v/š/d). Přesný portrét filozofa jako nedokončené dílo podle postavy ze 4. století př. n. l. v Britském muzeu.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Minojská kultura, mykénská kultura
Krétské umění se také nazývá minojské umění, pojmenované po legendárním králi Minovi.
Krétsko-minojské umění je umění Kréty z období přibližně 2900 až 1600 př. n. l., mykénské umění z Kréty a řecké pevniny z období přibližně 1600 až 1100 př. n. l., které na Krétě přetrvávalo až do roku 1200 př. n. l.
V hrobkách v Mykénách, které dosáhly svého vrcholu ve 14. a 13. století př. n. l., objevil německý archeolog Heinrich Schliemann významné důkazy této kultury. Jedním z dochovaných památníků je Lví brána z 13. století př. n. l.
Nádherně zdobené vázy jsou uměleckými díly z keramiky, které nejlépe přečkaly bouřlivá tisíciletí. Slavná Hadí bohyně (kolem 1500 př. n. l.) je fajánsová soška, která byla nalezena v ruinách chrámu Repositories v paláci Knossos. Bronzové nádoby z té doby se používaly především v domácnosti. Bronzové byly také dýky, meče a brnění.
Šperky krétsko-mykénských žen byly vyrobeny ze zlata, křišťálu, lapis lazuli, slonoviny, fajánsu a skla.
Geometrická kultura
Jako pokračování pozdně mykénského umění se na konci 11. století př. n. l. na řeckém pevnině rozvinulo geometrické umění. Geometrické umění nahradilo naturalistické krétsko-mykénské formy a zavedlo matematicky uspořádaný styl. Další novinkou bylo použití pravítka a kružítka. Šperky z této doby jsou také založeny na přísných geometrických principech.
Archaická kultura
Architektura chrámů v 8. a 7. století př. n. l. se významně rozvinula. Zpočátku se k stavbě používaly nepálené cihly a dřevo, později se formy přenesly na kámen. V sochařství se vyvinul monumentální styl. Používaly se materiály jako mramor, bronz, hlína a vápenec. K zobrazení bohů, hrdinů a vítězných atletů se používal typ nahé mladé mužské postavy. Bohové nebo jiné posvátné postavy však byly zobrazovány oděné.
Kromě volně stojících soch se rozvinulo reliéfní umění, které se používalo především k výzdobě chrámů.
V 6. století př. n. l. se poprvé objevily sošky z hlíny a bronzu, které zobrazovaly lidi, zvířata a mystické bytosti, všechny ve vysoké kvalitě.
Klasická kultura (5. a 4. století př. n. l.)
Počátek řeckého klasického umění se shoduje s dobou velkého státníka Perikla. Díky jeho demokratické politice se Athény staly centrem kulturního života a umělecké tvorby ve starověkém Řecku.
Klasická architektura zdokonalila tvary a proporce k dokonalosti. V této době byl postaven chrám Dia v Olympii, Parthenon na athénské Akropoli a další významné chrámové stavby.
V sochařství začalo období přísného stylu. Pevné formy dřívějšího období byly zastaralé, lidské tělo bylo studováno anatomicky. Mezi vrcholná díla přísného stylu patří Delphský vozataj a Artemision Bronze, který byl vyloven z moře rybáři.
V období vrcholného klasicismu došlo k dalšímu pokroku. Sochaři jako Myron, Fidias a Polykleitos vytvořili sochy, které ovlivňují sochařské umění dodnes (např. "Diskobolos", "Skupina Athéna-Marsyas" a "Riace Bronzes" atd.).
Ve 4. století převládalo romantické pojetí. Praxiteles a Lysippos určovali umění té doby. Sochy jako "Hermes a dítě Dionýsos", "Nalévající satyr" a zejména "Afrodita z Knidu" jsou nádhernými příklady uměleckého pojetí klasického Řecka.
Hellenistické umění
Díky dobytím Alexandra Velikého ovládlo řecké umění Středomoří a Orient. V chrámové architektuře převládal iónský a korintský styl.
Hellenistické sochařské období zahájil Lysippos. Chrámové komplexy, jako například v Pergamu, byly bohatě zdobeny sochami. Na počátku 2. století př. n. l. byla vytvořena "Křídlatá vítězka ze Samothrace" a ke konci století "Venuše z Milosu". Období helénistické sochařství dosáhlo svého vrcholu s "Laokoónovou skupinou". Malířství té doby bylo ovlivněno Apellésem. Helénští malíři zobrazovali témata jako historické události, portréty a žánrové malby.
Mramorový prášek je spojen polymerem. Umělý mramor se vyznačuje jemným bílým povrchem, který vypadá velmi podobně jako přírodní mramor.
Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.
Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.
Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.