Giovanni da Bologna
1524-1608
Giovanni da Bologna, známý jako Giambologna, byl žákem Michelangela v jeho mistrovské dílně a hlavním představitelem manýrismu v období přechodu mezi renesancí a raným barokem.
Jeho umění představuje spojení domácích, michelangelovských a antických vlivů. Kromě velkých bronzových a mramorových soch tvoří podstatnou část jeho díla také sošky.
V letech 1544 až 1550 studoval u Jacquesa Dubroeucqa v belgickém Monsu. V jeho dílně studovali mnozí pozdější významní mistři, někteří z Německa i z jeho rodné Itálie (Hans Reichel, Hubert Gerhard, Adriaen de Vries, Pierre Franqueville, Pietro Tacca a další). Umělec se usadil ve Florencii a brzy se stal dvorním sochařem rodu Medici.
V celé Evropě se vysoká šlechta přetahovala o to, kdo bude vlastnit jeho díla. Je jedinečné, kolik děl ve své dílně vytvořil. Papež mu udělil Řád Kristův a samotný císař ho povýšil do šlechtického stavu. Až do své smrti v roce 1608 byl Bologna ve službách rodu Medici ve Florencii.
