Edgar Degas
1834–1917
Obrázky ladných tanečnic a barevných divadelních scén jsou od poloviny 60. let 19. století ústředním tématem Degasovy tvorby. Patří k každodenním výjevům zachycujícím život ve velkoměstě. V mnoha svých obrazech Degas kritizuje nový moderní svět. Vybral si poněkud neobvyklý detail, který upoutal jeho pozornost, a zdůraznil jej izolací jednotlivce.
Tento francouzský malíř, narozený v roce 1834, který se podle přání své zámožné rodiny měl původně stát právníkem, studoval umění starých mistrů v Louvru a v italských muzeích. Součástí jeho tehdejšího repertoáru motivů a forem byly klasicistní historické obrazy a portréty. Teprve setkání s impresionistou Eduardem Manetem a společné výstavy, které začaly v roce 1874, změnily jeho malířský styl. Nikdy se však nepovažoval za představitele impresionismu a trval na své nezávislosti.
V jeho díle nenajdeme žádné krajiny, ani nepracoval s impresionistickým rozkladem barev a tvarů. Pro Degase byl člověk vždy dominantním tématem jeho tvorby. Spojitost mezi jeho díly a díly impresionistů spočívala ve snaze zachytit okamžik. Svou schopnost zachytit pohyb prokázal v dynamických obrazech dostihů a baletních scén. Své náměty zachycoval také rychlými tahy štětcem v pastelových barvách a jemnými obrysovými čarami. Uměleckým základem Degase byla kresba, která čerpala inspiraci z japonské dřevorytiny. Stejně důležité bylo, že náměty převáděl jak do malby, tak do grafiky.
Jelikož Degas ke konci života postupně ztrácel zrak, přešel od malby k sochařství. Vytvářel sošky jezdců a tanečnic, čímž zůstal věrný svým obvyklým motivům. Degas zemřel v Paříži v roce 1917.
