Caspar David Friedrich
1774-1840
Caspar David Friedrich byl nejvýznamnějším německým malířem romantismu. Dokonce i jeho osobnost ztělesňovala typického romantika: byl spíše introvertní, miloval přírodu a byl nábožensky založený, přírodu vnímal jako zrcadlo lidských pocitů. Ve svých pečlivě malovaných obrazech dosáhl Friedrich nesrovnatelné metafyzické transparentnosti.
„Malíř by neměl malovat pouze to, co vidí před sebou, ale také to, co vidí v sobě.“ Tímto doporučením svým kolegům malířům vysvětlil Caspar David Friedrich hnací sílu a smysl svých obrazů.
Zobrazení krajiny zaujímá v jeho díle výjimečné místo. Friedrich podnikal s přáteli dlouhé túry po horách a podél pobřeží. Zažil malost člověka tváří v tvář ohromné síle přírody. Osamělé postavy toužebně hledí do daleké krajiny s vzdáleným horizontem. Často se obracejí zády k divákovi, aby se ten mohl vcítit do jejich situace. Pomocí symbolických metafor přírody, měsíce jako vesmíru a pařezů jako odkazu na pomíjivost, vyvolával kontemplativní romantické pocity a náboženské vjemy. Friedrich chtěl svými přírodními náladami poskytnout vhled do lidské duše.
Ve věku 24 let, po akademickém vzdělání v Kodani, se mladý umělec přestěhoval do Drážďan. V tomto městě na Labi se kolem něj a dalších malířů, ale i básníků jako Tieck a Schlegel, vytvořilo centrum raného romantismu. Charakteristickým rysem romantismu je vzájemné působení poezie a malířství. Friedrichovy krajiny jsou zrcadlem pocitů a vizuálně se snaží vyjádřit to, čeho dosahuje poezie slovy. „Tajemná cesta vede dovnitř. V nás, nebo nikde jinde, je věčnost se svými světy, minulostí a budoucností.“ Tak se vyjádřil básník Novalis jménem raných romantiků.
