Aristide Maillol
1861–1944
Aristide Maillol patří vedle Augusta Rodina, který ho velmi vážil, k nejvýznamnějším francouzským sochařům své generace. Jeho cesta k sochařství však byla poměrně neobvyklá: teprve kolem roku 1895, když mu bylo něco přes třicet let, se začal vážně věnovat sochařství v dřevě a hlíně. Po studiu malířství na École des Beaux-Arts v Paříži se dal na dráhu samouka. Maillol se zpočátku proslavil jako malíř a grafik, na jehož tvorbu měl zřetelný vliv Paul Gauguin. Již brzy však rozšířil své umělecké vyjadřovací prostředky intenzivní prací s keramikou a tkanými a vázanými díly. Maillolova první významná samostatná výstava byla přehlídkou tapisérií a raných drobných soch. Od přelomu století se stále více soustředil na sochařství.
Na jedné straně Maillolovy sochy svým důrazem na rovnoměrnost a vyváženost silně odkazují na klasické sochařství. Na druhou stranu směřují k abstrakci, a právě díky tomu se stal vzorem pro následující generaci sochařů. Jeho hlavním tématem byl ženský akt, který ztvárňoval jako harmonickou, smyslnou ženskost par excellence, ačkoli vycházel z živého modelu, upouštěl od individuálních rysů.
Mezi nejznámější Maillolova díla patří velké sochy „Tři nymfy“ v pařížské zahradě Jardin des Tuileries a, zejména mezi německými milovníky umění, „Řeka“, ležící ženský akt, který lze obdivovat před hamburskou Kunsthalle.
