Bartolomé E. Murillo
Bartolomé Esteban Pérez byl pokřtěn v Seville 1. ledna 1618. Po smrti svého otce nastoupil jako desetiletý do učení k Juanovi del Castillovi. Jeho nejranější díla však svým strohým naturalismem svědčí o vlivu umění Juana de las Roelase a Francisca de Herrery Staršího. Významný podnět pro jeho malířskou tvorbu představovalo umění Francisca de Zurbarána a Jusepeho Riberase.
Jeho prvním samostatným dílem z let 1645–1646 bylo jedenáct obrazů s náboženskými výjevy pro klášterní ambity bývalého kláštera sv. Františka v Seville. Jeho osobitý způsob, jakým dokázal jemným osvětlením vytvořit okouzlující atmosféru, mu vynesl nové zakázky. Pro sevillskou katedrálu namaloval tři obrazy.
Kromě náboženských motivů vytvářel Murillo také žánrové obrazy, po nichž byla velká poptávka. Díky jemnému zacházení se světlem a stínem i teplým barevným tónům se z těchto obrazů stala vyhledávaná umělecká díla.
Kolem roku 1650 čerpal Murillo významnou inspiraci z děl Rafaela, Petera Paula Rubense a Anthonise van Dycka. Měkké kontury, jemné barevné tóny a zlatavý závoj světla dodávají jeho charakteristickému stylu název „estilo vaporoso“.
V roce 1660 byl úspěch malíře podtržen jeho jmenováním do funkce předsedy Sevillské akademie umění, jejíž byl spoluzakladatelem.
Bartolomé Esteban Murillo zemřel ve svém rodném městě 3. dubna 1682 ve věku 64 let. Byl hlavním představitelem vrcholného baroka a jedním z nejslavnějších španělských malířů. Mnoho z jeho děl je dnes k vidění v předních evropských muzeích.
