Max Pechstein
1881-1955
Max Pechstein je dnes, stejně jako tehdy, považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů německého expresionismu. Na jaře 1906 se připojil k umělecké skupině „Die Brücke“, kterou v předchozím roce založili Kirchner, Heckel, Schmidt-Rottluff a Bleyl. V oblasti grafického umění vytvořil kromě svých obrazů také více než 850 dřevorytů, litografií a leptů.
To, co bylo Tahiti pro Paula Gauguina, bylo pobřeží Baltského moře pro Maxe Pechsteina: ráj, kde našel klid, ale především velkou inspiraci. Od roku 1909 několikrát cestoval do Niddenu na Kurské kose, kde více než čtvrt století předtím pracoval Lovis Corinth jako mladý student umění. Když však Versailleská smlouva v roce 1920 přidělila Kurskou kosu pod správu Spojenců, cesta tam byla zablokována. Podle jeho vlastních slov musel Pechstein „znovu hledat místo na zemi, které nebylo zaplaveno malíři, turisty a koupajícími se“. Našel ho v Lebě, kde od té doby pravidelně trávil léto.
„Více než dvacet let jezdil Max Pechstein každé léto na pobřeží Baltského moře, nejprve na Kurskou kose, poté do Pomořanska, což ho přirozeně úzce spojovalo s naším domem. Když si zde v roce 1921 pronajal pokoj se svou první ženou, netušil, jak silnou vazbu brzy pocítí k malému přístavnímu městečku Leba, protože se zamiloval do Marty Möllerové, dcery svého hostinského. Nedotčená příroda s plážovými jezery a rybářskými loděmi v přístavu, dýmka v ústech, opálený a s tetováním kotvy – to vše zůstalo vášnivému rybáři Pechsteinovi až do konce života, i když po druhé světové válce už on a jeho žena nemohli do Pomořanska jezdit.“ (Dr. Birte Frenssen, zástupkyně ředitele Pomořanského státního muzea v Greifswaldu)
