Praxiteles
Praxiteles (cca 395 př. n. l. – cca 320 př. n. l.) byl řecký sochař působící v Athénách ve 4. století. Plinius ho chválí za jeho umění tesat mramor. Známá jsou však i jeho bronzová díla. Na rozdíl od dnešního názoru, že vznešený dojem z mramoru je způsoben pouze bílou barvou kamene, nechával Praxiteles své sochy malovat malířem Nikiasem. Díky písemným záznamům, v nichž jsou jeho díla popsána, známe dnes více než padesát jeho soch. Tyto sochy by byly ztraceny, kdyby Romané nevytvořili jejich repliky.
Praxitelesovými náměty byli bohové z Olympu, které zobrazoval jako věčně mladé. O popularitě tohoto attického sochaře mezi jeho současníky svědčí také portrétní a pohřební sochy.
Jeho nejslavnější sochou a podle Plinia také nejkrásnější „na celém světě“ je „Afrodita z Knidu“. Zachovalo se padesát velkoformátových římských kopií této krásné ženy, která se svléká, aby se vykoupala. Kromě dalších vyobrazení Afrodity vytvořil Praxiteles také sochy Erosa, jejichž nahota dala vzniknout četným skandálním historkám. Jednou z jeho nejslavnějších soch mládí je „Apollón Sauroktonos“, která se dochovala ve dvaceti římských kopiích. Ty nejpovedenější z nich lze obdivovat v pařížském Louvru a ve Vatikánu.
Sochaři se vždy dařilo vdechnout svým sochám půvab pomocí krásně zakřivených obrysů. Zejména ve svých vyobrazeních bohů kladl větší důraz na diferencované znázornění citů duše než na reprodukci vznešeného charakteru typického pro danou dobu, čímž jim dodával lidský vzhled.
