Tilman Riemenschneider
kolem let 1460–1531
Díla Tilmana Riemenschneidera představují přechod ze středověku k renesanci jako díla málokterého jiného sochaře. Svým výjimečným řemeslným uměním vdechl starým tradicím nový život. Byl prvním umělcem, který se často zříkal malování svých děl a objevil hru světla a stínu jako tvůrčí prvek. Tímto způsobem vytvořil velkolepé kompozice plné emocionálního napětí, v nichž oživil své postavy expresivními tvářemi, zdůrazněnými gesty a dramatickým drapérií.
Řezbář a sochař Tilman Riemenschneider se narodil kolem roku 1460 v německém Harzu a zemřel v roce 1531 ve Würzburgu. Během svých cest navštívil Švábsko a oblast Horního Rýna. Nakonec se usadil ve Würzburgu, kde dosáhl takového renomé, že byl zvolen starostou.
Riemenschneiderova díla navazují na švábské a hornorýnské umění v tradici Gerhaerta van Leydena. Z jeho vyobrazení však také vyplývá, že musel znát grafické listy svých současníků Martina Schongauera a Albrechta Dürera. Riemenschneider se vypracoval od dvourozměrného proplétání tvarů k stále větší prostorovosti. Jeho kompozice s více postavami získaly jasnou strukturu.
Jeho oblíbenými materiály byly lípa a franský pískovec, ale také mramor a alabastr.
Riemenschneider se proslavil svými oltáři. Jeho nejznámějším dílem je Mariin oltář v Creglingenu. Riemenschneider byl průkopníkem především v oblasti řezbářských oltářů: byl jedním z prvních sochařů, kteří upustili od barevné malby. Jeho postavy se od soudobé pozdní gotiky liší svou lyrickou něžností a introspektivitou.
