Johann Gottfried Schadow
1764–1850
Johann Gottfried Schadow byl nejvýznamnějším německým sochařem napoleonské éry. Vystudoval královskou sochařskou školu a v roce 1788 se stal vedoucím dvorní sochařské dílny a „ředitelem veškerého sochařství“. Schadowův klasický ideál se stále více prolínal s realistickými, národními a individuálními prvky. Jeho klasicky ideální a realistický styl udával směr výtvarnému umění 19. století.
Jeho umění spojuje přirozenou smyslnost a ladnost vycházející z rokoka s velkým realismem. Jeho mramorová dvojsocha pruských korunních princezen Luise a Friederike je první dvojsochou klasicismu v životní velikosti a stanovila měřítka pro památkové sochařství 19. století. Slavnou kvadrigu na Braniborské bráně vytvořil technikou měděného odlitku, jelikož technika odlévání bronzu ještě nemohla být použita pro tak velké objekty. Během období restaurace nacházel Schadowův realistický klasicismus stále méně mecenášů a kolem roku 1820 byl nahrazen oficiálním a výrazně reprezentativním uměním jeho žáka Caspara Daniela Raucha.
Až do své smrti byl Schadow ředitelem Berlínské akademie a měl velký vliv, a to i prostřednictvím svých spisů.
