Egon Schiele
1890-1918
Mladí umělci, kteří v roce 1909 založili takzvanou skupinu Nové umění, chtěli v duchu secesních hnutí prolomit zkostnatělé tradice akademického výtvarného umění. Jedním ze spoluzakladatelů byl také Egon Schiele, narozený 12. 6. 1890 v Tullnu na Dunaji, který v letech 1906-1909 studoval na vídeňské akademii.
Jeho raná tvorba nese ještě impresionistické rysy a ukazuje vliv vídeňských secesních vzorů Gustava Klimta, od roku 1910 se však do jeho malby stále více promítají expresionistické prvky. Zejména akty dívek jsou provokativní smyslnou erotikou, která byla v rozporu s tehdejší morálkou a v roce 1912 mu vynesla krátký trest odnětí svobody.
Když se více obrátil k tektonické kompozici obrazů, do jeho motivů se stále častěji dostávaly pohledy na města a krajiny. Nikdy nevyzařují radost, ale jsou symbolem pomíjivosti a smrti. Umělcova nálada je v nich vyjádřena velmi vehementně, jako by se s nimi identifikoval.
Egon Schiele se snažil ilustrovat duševní život svých modelů také v portrétech. Díky nim si umělec získal velké uznání.
Opakovaně vznikaly parafráze ústředních děl Gustava Klimta, Vincenta van Gogha nebo Augusta Rodina. V roce 1915 musel Egon Schiele nastoupit vojenskou službu a tyto zkušenosti vyjádřil v realističtějších a detailnějších obrazech. Dne 31. 10. 1918 podlehl španělské chřipce.
Schieleho díla jsou považována za nejdůležitější spojovací článek mezi secesí a expresionismem a na mezinárodních aukcích dosahují nejvyšších cen. Nejvýznamnější sbírka Schieleho děl na světě se nachází v Leopoldově muzeu ve Vídni.
