Andy Warhol
1928–1987
Andy Warhol byl nejslavnějším americkým umělcem. Byl považován za revolucionáře, excentrika a zakladatele pop-artu, a to vše najednou. Umělečtí kritici ho chválili tituly, které předtím nebyly uděleny žádnému umělci – ani Pablu Picassovi, ani Salvadoru Dalímu. Alfred Nemeczek k tomu říká: „Tyto pochvaly sahaly od ‚popové hvězdy‘ po ‚popového umělce‘, povýšily ‚popového génia‘ na ‚popového prince‘, ‚prince popu‘ a dále až na ‚popového krále‘, ‚popového cara‘ a ‚velkého magnáta‘. Ale ‚Picasso pop-artu‘ byl také pokřtěn jako ‚velekněz‘ a ‚papež popu‘.“ (Umělci – Kritická encyklopedie současného umění)
Warhol se narodil v Pittsburghu v roce 1928 a zemřel v New Yorku v roce 1987. Po střední škole nastoupil tento syn českých přistěhovalců jako pracující student na Carnegie Institute of Technology v Pittsburghu. V roce 1949 se usadil v New Yorku a o tři roky později debutoval se svými díly v galerii Hugo Gallery. Do té doby pracoval jako komerční výtvarník pro módní časopisy, navrhoval vánoční přání, obaly na LP desky a meteorologické mapy pro televizi. Krátce nato však umělce napadlo, že by do centra svých obrazových motivů mohl postavit předměty každodenní potřeby. Prostřednictvím grafického umění vytvořil vyhledávané kultovní objekty.
Mezi jeho nejznámější díla patří sítotisky červených a bílých plechovek polévky Campbell a dvoudolarové bankovky. Těmito díly se Warhol radikálně rozešel s uměleckou tradicí v USA a Anglii od 50. let 20. století a je považován za jednu z vůdčích osobností nového uměleckého hnutí zvaného pop-art.
Vedle Warhola patří mezi americké představitele také Roy Lichtenstein a Tom Wesselman, kteří hledali náměty pro svá díla ve světě reklamy, komiksů a hollywoodských superhvězd. Elvis Presley, Jackie Kennedyová a Marilyn Monroeová se staly ikonami v Warholově výtvarném repertoáru.
Proměna každodenních předmětů v umělecká díla jim umožňuje získat určitou pozornost, které se jim jako věcem, které se používají znovu a znovu, nikdy nedostává. Warholův způsob fotografického zachycení předmětu vyžadoval, aby účinek vyvolával právě tento předmět sám o sobě a nic jiného. To samé platí i pro díla, v nichž opakoval stejný motiv, avšak díky barevným variacím zde vzniká ještě další efekt.
Umělec vnímá svět takový, jaký je, a tak jej také zobrazuje: „Jsem mimořádně pasivní. Beru věci tak, jak jsou. Jen se dívám, pozoruji svět.“
