Rychlé informace
výška s mramorovým podstavcem 20 cm
Podrobný popis
Ushabti
Mezi nejvýznamnější hrobové zboží patřily tzv. ušanbty. Podle Knihy mrtvých měly tyto malé figurky sloužit zemřelému tím, že ho vyzývaly k manuální práci v posmrtném životě. Za tímto účelem drží ve zkřížených rukou nářadí, nejčastěji motyku a dláto, a zároveň nesou košík, který mají zavěšený přes rameno. originál: Originál: British Museum, Londýn. Egypt, pozdní období, 26. dynastie, asi 600 př. n. l.
Modrá fajáns, výška s mramorovým podstavcem 20 cm.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Hodnocení zákazníků
Ein sehr schönes Replikat!
Ein sehr schönes Replikat. Optisch einem Original sehr ähnlich. Etwas mehr Infos zum verwendeten Material und der Herstellungstechnik des Replikats wäre interessant.
Rasche und sehr zuverlässige Lieferung eines hervorragend hergestellten Kunstwerks!
Macht einfach grosse Freude, diese Uschebti zu betrachten!
Absolut perfekt und trotz kurzer Zeitvorgabe für die Lieferung alles vor der Frist eingetroffen! Das geschenk war ein voller Erfolg und sehr schön gefertigt. Danke für die absolut nette Beratung!
Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.
Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.
Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.
Raná dynastická období a Starověké království (3000-2160 př. n. l.)
Již v raném období, kolem roku 3000 př. n. l., našlo egyptské umění svůj charakteristický styl. Byla stanovena pravidla pro zobrazování, která vydržela 3000 let. Písmo a obrazové znázornění tvořily jeden celek. Počátek Staré říše, kolem roku 2600 př. n. l., je poznamenán vznikem Džoserovy stupňovité pyramidy v Sakkáře, první královské hrobky ve tvaru pyramidy, sochy zcela vyrobené z kamene o rozměrech 545 x 280 metrů. V té době sloužily reliéfy a malby téměř výhradně lidem v posmrtném životě.
Přechodné období a Střední říše (2155-1650 př. n. l.)
Nová umělecká forma, vycházející z umění bohatého na vrcholy Staré říše, se objevila po znovusjednocení země pod králem Mentuhotepem I. kolem roku 2040 př. n. l. Umění tohoto období dosáhlo svého vrcholu s královskými portréty z konce 12. dynastie, včetně králů Sesostrise II. a Amenemheta III. Během 13. dynastie a následné nadvlády asijských dobyvatelů (období Hyksósů) monumentální umění upadlo. Malé sochy, jako například hroši a glazované figurky zvířat z pálené hlíny, ztělesňovaly naději na znovuzrození v posmrtném životě. Scaraby, často zdobené jménem zesnulého, byly oblíbeným pohřebním darem, který měl zajistit pokračování života po smrti.
Nové království (1550-1070 př. n. l.)
Po vyhnání „Hyksósů“ došlo k obnově duchovního života a výtvarného umění. Byl postaven chrám Amona v Karnaku a impozantní Aleje sfing. Terasovitý chrám Hatšepsut zahájil sérii královských pohřebních chrámů na západním břehu Nilu poblíž Théb. Na počátku amarnského období a vlády Achnatona (Amenhotepa IV.) byly kolosální sochy nahrazeny sochami "lidských rozměrů". Král již nebyl zobrazován ve své vznešené božskosti, ale v kruhu své rodiny pod symbolem slunečních paprsků. Objev hrobky Tutanchamona a pokladů, které obsahovala, poskytl hluboký vhled do umění, kultury a každodenního života egyptského faraóna 18. dynastie.
Za vlády následujících králů Setiho I. a Ramzese II. došlo v Egyptě k rozsáhlým stavebním pracím, jako byla Velká hypostylová síň v Karnaku, skalní chrám v Abu Simbelu a další, které již neumožňovaly další rozšiřování. V oblasti sochařství byly kameny nahrazeny kovy. Velké bronzové sochy 22. dynastie nakonec vedly k rozšíření bronzových soch bohů a zvířat v pozdním období.
Pozdní období (712-332 př. n. l.)
V pozdním období staroegyptských dějin se tendence napodobovat starší umělecká díla zvýšila do takové míry, že rozlišení mezi originálem, např. ze Střední říše, a pozdější "opakování" zůstává i dnes náročné. Návrat k původům se hledal také v hrobkách s více prostory, které se objevily během 26. dynastie v Thébách. Zde byly všechny důležité náboženské spisy minulosti předány budoucím generacím.
Řecko-římské období (332 př. n. l. - 395 n. l.)
Když se v roce 332 př. n. l. Alexandru Velikému podařilo vyhnat Peršany z Egypta, byl oslavován jako osvoboditel a v Memfisu korunován faraonem. Po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. se říše rozpadla kvůli pokračujícím sporům o nástupnictví, až nakonec Alexandrův generál Ptolemaios v roce 305 př. n. l. upevnil svou nadvládu nad Egyptem a založil dynastii, která trvala 300 let.
Po zavraždění Ptolemaia XIII. v letech 48–47 př. n. l. převzala výhradní moc jeho sestra Kleopatra VII. Roman: generál Julius Caesar se neúspěšně pokusil zprostředkovat smír mezi Kleopatrou a jejím bratrem a nakonec byl donucen spálit egyptskou flotilu zakotvenou poblíž Alexandrie. Kleopatra porodila Caesarovi syna a snažila se zajistit mu nárok na trůn. Po Caesarově smrti se spojila s Markem Antoniem, jehož vítězství přinesla Egyptu naposledy nadvládu nad Blízkým východem. Konflikt s Octavianem, pozdějším císařem Augustem, skončil porážkou Marka Antonia v roce 31 n. l. Ten se vrátil ke Kleopatře a oba spáchali sebevraždu. Egypt se tak stal provincií Říma.