Obraz "Zahrada na Rue Cortot, Montmartre" (1876), rámováno
Obraz "Zahrada na Rue Cortot, Montmartre" (1876), rámováno
Rychlé informace
ars mundi Exclusive Edition | limitovaná edice, 980 výtisků | číslováno | certifikát | reprodukce, tisk na plátně | na napínacím rámu | zarámováno | rozměr 78 x 53 cm (v/š/h)
Podrobný popis
Obraz "Zahrada na Rue Cortot, Montmartre" (1876), rámováno
V umělecké čtvrti Montmartre v Paříži našel autor inspiraci pro řadu svých atmosférických děl. Originál: 1876, olej na plátně, 154 x 89 cm, Carnegie Institute, Pittsburgh.
Edice přenesena přímo na malířské plátno procesem Fine Art Giclée a napnuta na napínací rám. Limitovaná edice 980 výtisků, číslovaná a s certifikátem. Zarámováno v ručně vyrobeném, bílozlatém rámu z masivního dřeva. Rozměry 78 x 53 cm (v/š/h). ars mundi Exclusive Edition.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
Konfigurátor rámu
Rámeček na obraz na míru
O stránkách Auguste Renoir
1841-1919
Celé dílo Renoir, který se narodil v roce 1841 v Limoges, je poznamenáno jeho neotřesitelnou vírou v životodárnou sílu přírody. Svědčí o tom zářivé barvy jeho krajin, smyslná půvabnost obrazů žen a mladých dívek s jejich lehkou veselostí.
Renoir nejprve pracoval jako malíř porcelánu a studoval v Louvru Antoina Watteaua a Françoise Bouchera. V roce 1862 začal studovat na École des Beaux-Arts, aby se pak na konci 60. let pod vlivem barbizonští školy obrátil k malování v plenéru. Společně s Claudem Monetem, Frédéricem Bazillem a Alfredem Sisleym objevil zvláštní přednosti malování v plenéru a udržoval úzké kontakty s Camille Pissarrem a Paulem Cézannem. Stejně jako Claude Monet vyvinul volný tah štětcem, který je tak charakteristický pro impresionismus a který umožňuje zachytit barvy neustále se měnící ve světle. Kromě krajinomalby vytvořil také portréty, mimo jiné svých malířských přátel a své oblíbené modelky Lise Tréhot.
V létě 1869 namaloval sérii obrazů restaurace „La Grenoullière“, kterou často navštěvoval spolu s Monetem. Tyto světlem prosycené obrazy zvláště jasně ilustrují jeho nezaměnitelný styl letmých tahů štětcem a jemných, světlých barev, které dokážou zachytit třpyt vzduchu i lesk vody. Kromě toho Renoir čas od času projevoval zájmem o díla Courbeta a Delacroixe, které se vyznačovaly tlumenými tóny a hustšími tahy štětcem.
Po cestě do Itálie v 80. letech 19. století se však Renoir od impresionismu odvrátil. Od té doby se již nezaměřoval na zachycení atmosférické nálady, ale na kresbu a kompozici v duchu malířství Raffaela a Ingrese.
Jeho pozdní dílo svědčí o obrovské barevné síle spojené s kresebnými prvky, které nijak nenaznačují jeho těžké revmatické onemocnění, zejména rukou. S pomocí svého žáka, sochaře Maillola, v této době vytvořil také několik bronzových soch.
Nejvýznamnější malíř a grafik impresionismu zemřel jako světově uznávaný umělec 3. prosince 1919 v Cagnes-sur-Mer.
Grafická nebo sochařská edice, která byla iniciována společností ars mundi a je k dispozici pouze u společnosti ars mundi nebo u distribučních partnerů s licencí od společnosti ars mundi.
> Všechny exkluzivní edice ars mundi
Giclée = odvozeno od francouzského slovesa gicler "stříkat, rozstřikovat".
Metoda Giclée je digitální tiskový proces. Jedná se o velkoformátový tisk s vysokým rozlišením, který se provádí pomocí inkoustové tiskárny s použitím speciálních barevných inkoustů na bázi barviv nebo pigmentů (obvykle šest až dvanáct). Inkousty jsou světlostálé, což znamená, že jsou odolné vůči škodlivému UV záření. Poskytují vysokou úroveň nuancí, kontrastu a sytosti.
Proces Giclée je vhodný pro umělecká plátna, ruční papír a akvarelový papír, stejně jako pro hedvábí.
Styl impresionismu, který se objevil ve francouzském malířství kolem roku 1870, vděčí za svůj název krajině Clauda Moneta "Impression, Soleil Levant". Po počátečním odmítnutí zahájil skutečný triumfální pochod.
Malíři jako Claude Monet, Edgar Degas, Edouard Manet, Auguste Renoir a další vytvářeli motivy z každodenního života, městské a krajinné scény v jasném, přirozeném světle.
Impresionismus lze považovat za reakci na akademické malířství. Namísto zdůrazňování obsahu strukturovanou kompozicí se soustředil na předmět tak, jak se jeví v daném okamžiku, často ve zdánlivě náhodném momentálním záběru. Realita byla viděna v celé své barevné rozmanitosti v přirozeném osvětlení. Malování v plenéru nahradilo malování v ateliéru.
Zesvětlením palety a rozpuštěním pevných kontur vznikl nový přístup k barvě. V mnoha případech se barvy již nemíchaly na paletě, ale kladly se vedle sebe na plátno, takže konečný dojem vznikl v oku diváka s určitým odstupem. V "pointilismu" (u malířů jako Georges Seurat nebo Paul Signac) byl tento princip doveden do extrému.
Mimo Francii se impresionismu ujali malíři jako Max Slevogt, Max Liebermann a Lovis Corinth v Německu a James A. M. Whistler ve Spojených státech.
V sochařství se však impresionismus projevil jen v omezené míře. V dílech Auguste Rodin, který je považován za jednoho z hlavních představitelů, je patrné rozpuštění povrchů, přičemž hra světla a stínu je zahrnuta do uměleckého vyjádření. Sochy vytvářeli také Degas a Renoir.