2. května 1898 byla založena "Berlínská secese" - akce, která měla přinést svěží vítr na berlínskou uměleckou scénu. Do tohoto sdružení vstoupilo 65 umělců, kteří protestovali proti umělecké politice akademie umění a státu. Kritizovali především rozhodnutí porot na zavedených výstavách a požadovali větší účast a vlastní výstavní síně.
Členové Berlínské secese pocházeli z různých uměleckých směrů, jako byl impresionismus, symbolismus a secese. Již ve svém zahajovacím projevu na první výstavě v roce 1899 jejich předseda Max Liebermann zdůraznil, že umělecké dílo nemusí patřit k určitému stylu, aby mohlo být vystaveno. Umělecké dílo by mělo pouze ztělesňovat "upřímný pocit". V řadách berlínské secese se objevila řada významných jmen, mezi nimi Max Beckmann, Ernst Barlach, Lovis Corinth a Ernst Ludwig Kirchner, a také - což bylo v té době neobvyklé - několik umělkyň, jako Käthe Kollwitzová, Dora Hitzová a Sabine Lepsiusová. Berlínská secese se rychle proměnila v uznávanou platformu pro současné umění z celé Evropy. Pod politickým tlakem v éře národního socialismu však byla nucena se rozpustit.
