Nástěnné hodiny "Senecio"
Nástěnné hodiny "Senecio"
Rychlé informace
reprodukce na plátně | na napínacím rámu | quartzový mechanismus | velikost 30 x 30 x 2 cm (v/š/d) | závěsné zařízení | dodáváno bez baterií
Podrobný popis
Nástěnné hodiny "Senecio"
Nástěnné hodiny s motivem Paula Kleea "Senecio". Originál: 1922, olej na kartonu, Kunstmuseum Basel.
Plátno natažené na napínacím rámu. S tichým quartzovým strojkem a závěsným kováním. Baterie AA nejsou součástí dodávky. Rozměry 30 x 30 x 2 cm (v/š/d).
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Hodnocení zákazníků
gefällt mit ausgezeichnet!
Die Uhr überzeugt qualitativ und ästhetisch in jeder Hinsicht. Ich hängte sie wie als ein Bild unter viele andere an die Wand, was sehr entspannend wirkt - nicht wie die üblichen ordinären und penetranten Zeiterinnerer. Ich liebe diese Uhr und werde mir vermutlich noch ein anderes Motiv gönnen.
O stránkách Paul Klee
Jeho kolegové umělci mu říkali pouze „jedinečný“: Paul Klee (1879-1940) ovlivnil chápání moderního umění jako málokdo jiný. Svými mozaikovými kompozicemi vytvořil zcela nový styl.
Německo-švýcarský Klee, narozený v roce 1879 v Bernu, se již v raném věku projevil jako dvojnásobně nadaný: jeho kreslířské schopnosti, ale i hra na housle slibovaly jak hudební, tak uměleckou kariéru. Klee se rozhodl pro umění a nastoupil na mnichovskou akademii výtvarných umění, kde studoval mimo jiné u Franze von Stucka. K rozvoji vlastního stylu mu však pomohlo spíše než akademické studium rozsáhlé studijní cestování s přáteli umělci po Itálii. Jeho poznávacím znamením se staly hluboké symbolické obrazy plné vtipu a humoru. Většinou se jedná o malé formáty, často pouze kresby, které diváka doslova okouzlují.
V roce 1906 se Klee oženil s pianistkou Lily Stumpfovou a narodil se jim syn Felix. Mladá rodina žila velmi uzavřeně v Mnichově. Teprve díky kreslíři Alfredu Kubinovi se Klee seznámil s kruhem „Blauer Reiter“ (Modrý jezdec). Klee se rychle spřátelil s Kandinským a Marcem, s nimiž ho spojovalo přesvědčení, že umělecká tvorba je duchovní a spirituální povahy.
Cesta do severoafrického Tunisu v roce 1914 s jeho malířskými přáteli Augustem Mackem a Louisem Moillietem pomáhá Kleemu k nové radosti z barev a opravdovému tvůrčímu nadšení. „Barva mě ovládla. Nemusím po ní toužit. Má mě navždy, to vím. To je smysl šťastné hodiny: já a barva jsme jedno. Jsem malíř.“ zapisuje do svého deníku. Následují nesčetné akvarely, s nimiž vyvíjí svůj vlastní jedinečný styl.
Výstavy Modrého jezdce proslavily Kleeho. Když je jmenován „mistrem“ na Bauhausu, je již oslavovaným umělcem. Nacistická kampaň proti „zvrhlému umění“ vede k tomu, že Klee musí v roce 1933 opustit Německo a znovu se usadit ve Švýcarsku. S opravdovou pracovní vervou se snaží vzepřít nevyléčitelné nemoci, která tohoto mezitím mezinárodně proslulého malíře porazí jen o několik let později (1940).
Souhrnný termín pro malíře a sochaře 20. století, jako jsou Pablo Picasso, Salvador Dalí, Joan Miró, Marc Chagall a další, jejichž díla jsou dnes považována za ikonická umělecká díla naší doby.