Socha "Marathónské mládí" (zmenšení)
Socha "Marathónské mládí" (zmenšení)
Rychlé informace
replika | lepený bronz + kámen | ruční výroba | patinování | redukce | celková výška 68 cm | hmotnost cca 12 kg
Podrobný popis
Socha "Marathónské mládí" (zmenšení)
Athéňan Praxiteles je vedle Scopase a Lysippa považován za nejvýznamnějšího sochaře pozdně klasického období. Umělec své sochy zahalil závojem klidného zamyšlení, které postavy podivně okouzluje, zatímco divák vstupuje do sféry dění uměleckého díla právě jako svědek této uzavřenosti. Originály jeho děl se ztratily a byly by nenávratně ztraceny, kdyby staří Římané nezhotovili jejich repliky. Pak však svět šokoval jedinečný nález: Řekové vylovili z moře poblíž Marathonu sochu mladíka nedostižné krásy, která je nepochybně Praxitelovým dílem.
Originál: Athénské národní archeologické muzeum. Praxiteles, Attika, asi 330 př. n. l.
Zmenšenina. Ručně patinovaný odlitek s podstavcem z přírodního kamene. Výška včetně podstavce 68 cm. Hmotnost cca 12 kg.
Výrobce: ars mundi Edition Max Büchner GmbH, Bödekerstraße 13, 30161 Hannover, Německo, [email protected]
Hodnocení zákazníků
wunderschöne Statue!
O stránkách Praxiteles
Praxiteles (cca 395 př. n. l. – cca 320 př. n. l.) byl řecký sochař působící v Athénách ve 4. století. Plinius ho chválí za jeho umění tesat mramor. Známá jsou však i jeho bronzová díla. Na rozdíl od dnešního názoru, že vznešený dojem z mramoru je způsoben pouze bílou barvou kamene, nechával Praxiteles své sochy malovat malířem Nikiasem. Díky písemným záznamům, v nichž jsou jeho díla popsána, známe dnes více než padesát jeho soch. Tyto sochy by byly ztraceny, kdyby Romané nevytvořili jejich repliky.
Praxitelesovými náměty byli bohové z Olympu, které zobrazoval jako věčně mladé. O popularitě tohoto attického sochaře mezi jeho současníky svědčí také portrétní a pohřební sochy.
Jeho nejslavnější sochou a podle Plinia také nejkrásnější „na celém světě“ je „Afrodita z Knidu“. Zachovalo se padesát velkoformátových římských kopií této krásné ženy, která se svléká, aby se vykoupala. Kromě dalších vyobrazení Afrodity vytvořil Praxiteles také sochy Erosa, jejichž nahota dala vzniknout četným skandálním historkám. Jednou z jeho nejslavnějších soch mládí je „Apollón Sauroktonos“, která se dochovala ve dvaceti římských kopiích. Ty nejpovedenější z nich lze obdivovat v pařížském Louvru a ve Vatikánu.
Sochaři se vždy dařilo vdechnout svým sochám půvab pomocí krásně zakřivených obrysů. Zejména ve svých vyobrazeních bohů kladl větší důraz na diferencované znázornění citů duše než na reprodukci vznešeného charakteru typického pro danou dobu, čímž jim dodával lidský vzhled.
Minojská kultura, mykénská kultura
Krétské umění se také nazývá minojské umění, pojmenované po legendárním králi Minovi.
Krétsko-minojské umění je umění Kréty z období přibližně 2900 až 1600 př. n. l., mykénské umění z Kréty a řecké pevniny z období přibližně 1600 až 1100 př. n. l., které na Krétě přetrvávalo až do roku 1200 př. n. l.
V hrobkách v Mykénách, které dosáhly svého vrcholu ve 14. a 13. století př. n. l., objevil německý archeolog Heinrich Schliemann významné důkazy této kultury. Jedním z dochovaných památníků je Lví brána z 13. století př. n. l.
Nádherně zdobené vázy jsou uměleckými díly z keramiky, které nejlépe přečkaly bouřlivá tisíciletí. Slavná Hadí bohyně (kolem 1500 př. n. l.) je fajánsová soška, která byla nalezena v ruinách chrámu Repositories v paláci Knossos. Bronzové nádoby z té doby se používaly především v domácnosti. Bronzové byly také dýky, meče a brnění.
Šperky krétsko-mykénských žen byly vyrobeny ze zlata, křišťálu, lapis lazuli, slonoviny, fajánsu a skla.
Geometrická kultura
Jako pokračování pozdně mykénského umění se na konci 11. století př. n. l. na řeckém pevnině rozvinulo geometrické umění. Geometrické umění nahradilo naturalistické krétsko-mykénské formy a zavedlo matematicky uspořádaný styl. Další novinkou bylo použití pravítka a kružítka. Šperky z této doby jsou také založeny na přísných geometrických principech.
Archaická kultura
Architektura chrámů v 8. a 7. století př. n. l. se významně rozvinula. Zpočátku se k stavbě používaly nepálené cihly a dřevo, později se formy přenesly na kámen. V sochařství se vyvinul monumentální styl. Používaly se materiály jako mramor, bronz, hlína a vápenec. K zobrazení bohů, hrdinů a vítězných atletů se používal typ nahé mladé mužské postavy. Bohové nebo jiné posvátné postavy však byly zobrazovány oděné.
Kromě volně stojících soch se rozvinulo reliéfní umění, které se používalo především k výzdobě chrámů.
V 6. století př. n. l. se poprvé objevily sošky z hlíny a bronzu, které zobrazovaly lidi, zvířata a mystické bytosti, všechny ve vysoké kvalitě.
Klasická kultura (5. a 4. století př. n. l.)
Počátek řeckého klasického umění se shoduje s dobou velkého státníka Perikla. Díky jeho demokratické politice se Athény staly centrem kulturního života a umělecké tvorby ve starověkém Řecku.
Klasická architektura zdokonalila tvary a proporce k dokonalosti. V této době byl postaven chrám Dia v Olympii, Parthenon na athénské Akropoli a další významné chrámové stavby.
V sochařství začalo období přísného stylu. Pevné formy dřívějšího období byly zastaralé, lidské tělo bylo studováno anatomicky. Mezi vrcholná díla přísného stylu patří Delphský vozataj a Artemision Bronze, který byl vyloven z moře rybáři.
V období vrcholného klasicismu došlo k dalšímu pokroku. Sochaři jako Myron, Fidias a Polykleitos vytvořili sochy, které ovlivňují sochařské umění dodnes (např. "Diskobolos", "Skupina Athéna-Marsyas" a "Riace Bronzes" atd.).
Ve 4. století převládalo romantické pojetí. Praxiteles a Lysippos určovali umění té doby. Sochy jako "Hermes a dítě Dionýsos", "Nalévající satyr" a zejména "Afrodita z Knidu" jsou nádhernými příklady uměleckého pojetí klasického Řecka.
Hellenistické umění
Díky dobytím Alexandra Velikého ovládlo řecké umění Středomoří a Orient. V chrámové architektuře převládal iónský a korintský styl.
Hellenistické sochařské období zahájil Lysippos. Chrámové komplexy, jako například v Pergamu, byly bohatě zdobeny sochami. Na počátku 2. století př. n. l. byla vytvořena "Křídlatá vítězka ze Samothrace" a ke konci století "Venuše z Milosu". Období helénistické sochařství dosáhlo svého vrcholu s "Laokoónovou skupinou". Malířství té doby bylo ovlivněno Apellésem. Helénští malíři zobrazovali témata jako historické události, portréty a žánrové malby.
Bronzový prášek je spojen polymerem. Speciální lešticí a patinovací techniky dodávají povrchu odlitku vzhled podobný autentickému bronzu.
Věrná reprodukce uměleckého díla ve stejné velikosti a s co nejlepšími materiály a barevnou jednotností.
Forma se obvykle odlívá přímo z originálu, aby replika zachytila i ty nejjemnější detaily. Po odlití repliky nejvhodnější metodou se povrch vyleští, patinuje, zlacuje nebo maluje podle originálu.
Replikace od ars mundi je rozpoznatelnou kopií originálu.
Plastické umělecké dílo vyrobené ze dřeva, kamene, slonoviny, bronzu nebo jiných kovů.
Zatímco sochy ze dřeva, slonoviny nebo kamene jsou vyřezávány přímo z materiálu, při odlévání bronzu se nejprve připraví pracovní model. Ten je obvykle vyroben z hlíny nebo jiných snadno tvarovatelných materiálů.
Po řecké a římské antice zažila sochařství svůj rozkvět v renesanci. Impresionismus dal sochařskému umění nový impuls. Současní umělci jako Jorg Immendorf, Andora a Markus Lupertz také obohatili sochařství o vynikající díla.