Socha "Indický bůh Ganéša", mosazný starožitně zelený povrch

Umění celého indického subkontinentu, včetně dnešní Indie, Pákistánu, Bangladéše a Srí Lanky, zahrnuje různé umělecké formy v závislosti na regionu a náboženství. Indické umění je jednou z nejvýznamnějších uměleckých tradic na světě a je určováno náboženstvím. Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří zobrazení intimní kontemplace i smyslové radosti ze života. Existují čtyři kulturně odlišné fáze:

Harappská kultura severozápadní a severní Indie ve 3. až 2. století př. n. l., období indického starověku až po středověkou Indii, indo-islámská období počínající muslimskými výboji ve 12. a 13. století a moderní éra, která zahájila „hinduistickou renesanci“ a nakonec vedla k modernitě ovlivněné mezinárodními vlivy.

Harappská kultura (cca 2500-1500 př. n. l.) byla první vyspělou civilizací na indickém území.

Během védského období od roku 1200 př. n. l. vedl příchod árijských kmenů k zavedení slavného bráhmanského kastovního systému, který položil základy hinduistického i buddhistického náboženství. V tomto období se také objevily první železné nástroje a jemně malovaná keramika.

Maurjovské období (4.-2. století př. n. l.) znamenalo počáteční fázi formování státu, která se také shodovala s vznikem buddhismu. Během tohoto období vznikla první monumentální architektonická a sochařská díla, zvířecí postavy nejvyšší sochařské zralosti. Umělecké styly stúp se vyvinuly v raném buddhistickém a raném hinduistickém období (kolem 100–75 př. n. l.). Buddhistické umělecké styly se vzdávají lidského zobrazení Buddhy, zatímco v hinduismu byly od samého počátku vytvářeny božstva.

Rané hinduistické a buddhistické uctívání obrazů se plně rozvinulo v období Satavahana od 2. do 3. století n. l.

Během období Gupta (320-6. století) dosáhly vyobrazení Buddhy stavu dokonalé vnitřní kontemplace. Hinduistické umění vytvořilo vyobrazení Šivy a Krišny s jemným modelováním a vyváženými proporcemi.

Středověká období (7.-13. století). Společné náboženské tradice Indie se ukázaly jako kulturně sjednocující základ. Trojice Višnu, Šiva a Brahma se stala ústředním tématem uměleckého vyjádření. V tantrickém umění převzaly Deví a Šakti zvláštní roli jako kosmické ženské síly. Na konci prvního tisíciletí se v buddhismu vyvinula esoterická škola tantrajána, kde pantheon ovládali bódhisattvové a taras. Chrámová architektura této doby byla zdobena propracovanými figurálními reliéfy.

Indo-islámské umění se rozvíjelo od 12. století, ale nadále v něm dominovali indičtí architekti. Mughalská dynastie, založená Baburem v roce 1526, začala rozvíjet monumentální architekturu pevností, paláců a zahrad, která se vyznačovala použitím drahých materiálů (červený pískovec, bílý mramor).