Egypt

Fascinace starověkým Egyptem

Éra starých Egypťanů, která začala před více než pěti tisíci lety, měla rozhodující vliv na vývoj lidstva. Přinesla mnoho významných kulturních a vědeckých úspěchů i působivou monumentální architekturu. Skutečná fascinace vyzařující ze starověkého Egypta je však založena především na tom, že tuto kulturu s pyramidami, faraony, sfingami a mumiemi obklopuje cosi tajemného a mystického. Půvab staroegyptských artefaktů pro veřejnost lze jasně pozorovat na popularitě muzeí a výstav představujících staroegyptské pohřební umění, stejně jako na množství návštěvníků, kteří každoročně prozkoumávají archeologická naleziště podél Nilu. Umělecká díla té doby, jako jsou egyptské sochy, reliéfy a malby, jsou oblíbená nejen pro svou estetiku. Nabízejí také vhled do života této epochy, neboť byly důležitými prvky náboženství, společnosti a politiky.

Umění sloužící vládcům a náboženství

Ve starověkém Egyptě bylo základní funkcí všech umění - včetně architektury i sochařství a malířství - vyjadřovat uctívání božstev a panovníků. Velké sochy a sousoší sloužily k reprezentativním účelům a byly výrazem moci a prestiže. Mnoho artefaktů z té doby však mělo také náboženský význam. Podle víry starých Egypťanů se některá božstva proměňovala ve zvířata. Proto se mezi sochami nachází mnoho symbolických vyobrazení zvířat. Například bůh Anubis je zobrazen jako šakal, bůh Horus jako sokol a bohyně Bastet jako kočka. Stejně důležité jako zobrazování bohů bylo i zobrazování faraonů na sochách a sousoších. Faraóni měli zvláštní postavení; nebyli považováni za lidi ani za božstva. Byli spíše považováni za bytosti na úrovni mezi nebem a zemí. Jako vyslancům a zmocněncům bohů se však faraonům dostávalo podobné úcty jako samotným bohům. Vedle faraonů byly na uměleckých předmětech zvěčněny i ženské vládkyně starověkého Egypta, například Kleopatra nebo Nefertiti. Kromě toho egyptské sochy zobrazovaly i další motivy, například různá povolání nebo zvířata.

Kromě zobrazení bohů a panovníků hrály egyptské sochy, malby a architektonické stavby také ústřední roli při náboženských obřadech. Zejména sochy byly součástí pohřebních rituálů Egypťanů. Podle staroegyptské mytologie "Ka", který zhruba odpovídá duši zemřelého, přecházel po smrti do sochy. Tato socha fungovala jako náhradní tělo a ležela v bezprostřední blízkosti mrtvého v hrobce. Socha měla důležitou funkci, protože v ní Ka mohl nadále existovat a chránit mrtvého.

Způsoby zobrazení v egyptském sochařství

Staroegyptští bohové, faraoni a další elity byli zvěčňováni jak v menších sochách, tak v monumentálních sochách. Obvykle byli zobrazováni stojící nebo sedící, často na podstavci nebo před zadní deskou. Při sochařském ztvárnění postav byl kladen důraz na zobrazení celého těla. Sochy zpravidla zobrazovaly bezchybná těla a tváře, neboť zobrazovaní bohové nebo panovníci byli považováni za bezchybné. Zobrazení většinou vycházelo z vysoce stylizovaného ideálního typu, který se udržel po tisíce let. Individuální vlastnosti zobrazovaných osob byly na sochách zastoupeny jen zřídka. Celkově se výtvarné umění ve starém Egyptě stylově vyvíjelo do značné míry nezávisle na vlivech jiných kultur. Styl, jak jej známe dnes, se vyvinul již kolem roku 3000 př. n. l. a - pokud vezmeme v úvahu dlouhé časové období - zůstal překvapivě stálý.