Sklo / křišťál

Sochy se ze skla vyrábějí již tisíce let. Artefakty nalezené v Egyptě dokazují, že již ve starověku lidé vyráběli šperky a umělecké předměty ze skla. Od té doby se zpracování skla neustále rozvíjelo ve všech uměleckých epochách a nejpozději se prosadilo se secesí a úspěchem Louis C. Tiffany. I dnes si skleněné plastiky zachovávají moderní a dekorativní účinek. Je to především částečná nebo úplná průhlednost, která dodává skleněné plastice její mimořádný charakter. Její vzhled se tak může zásadně měnit s dopadem světla. Například její odstín může být světlejší nebo tmavší nebo se může ve slunečním světle třpytit. Kromě toho mají barvy, brus nebo dokonce rytiny na sklo zvláštní účinek jako na žádný jiný materiál.

Zpracování skla pro sochu vyžaduje velkou dávku řemeslné zručnosti. Nejznámější technikou je foukání skla, při němž se sklo tvaruje za tepla a proudění vzduchu. Skleněnou sochu však lze také odlít. K tomu umělec vyrobí formu ze žáruvzdorného materiálu, která se naplní tekutým sklem. Poté lze skleněné plastiky gravírovat, malovat nebo leštit.

Křišťálové sochařství úzce souvisí se skleněným sochařstvím. Jejich výrobní postupy jsou si velmi podobné, liší se však směsí surovin. Německé podmínky, které musí křišťálové sklo splňovat, jsou definovány ve speciálním "zákoně o označování křišťálového skla". Křišťál je obvykle průhlednější a díky lomu světla vykazuje zvláštní barevné efekty. Díky tomu vypadá křišťálová plastika obzvlášť elegantně a exkluzivně.