19. století / kolem roku 1900
19. století v sochařství - tradice a vize
Stejně jako malířství i sochařství zaznamenalo v 19. století významný pokrok. Vývoj sochařství v 19. století je obzvláště zajímavý, protože na počátku století došlo k částečnému návratu k velmi tradičním formám designu z antiky. Ke konci století však převládly vizionářské myšlenky, které udaly směr modernímu sochařství 20. století. Nejdůležitějšími uměleckými epochami tohoto období byly klasicismus, impresionismus, symbolismus a secese. Některé z těchto stylových vlivů 19. století se rozšířily i do 20. století.
Návrat do antiky: Klasicismus
Ve druhé polovině 18. století nahradil klasicismus baroko a rokoko. Jeho vliv se však rozšířil daleko do 19. století. Sochaři klasicismu se oprostili od velmi expresivního a emocionálního designu předchozích epoch. Při zobrazování postav se sice nadále orientovali na reálné tvary, ale pracovali poněkud méně hravě a opulentně a postavy podávali objektivněji. Tento poněkud redukovaný styl vykazoval zřetelný odkaz na tisíciletou stylistiku antiky.
Úsvit nového způsobu zobrazení: Impresionismus
Impresionismus se objevil kolem poloviny 19. století jako první styl, který porušil některá základní a dříve všeobecně přijímaná pravidla malířství a sochařství. Podstata impresionismu spočívala v myšlence, že umělecká díla již nemusí dokonale zobrazovat skutečnost. Místo toho se umělci snažili do svých děl vtělit své subjektivní a prchavé dojmy z daného okamžiku. Impresionismus je dnes vnímán především jako fenomén malířství, ale k výrazným změnám došlo během této umělecké epochy 19. století také v sochařství. Umělci začali používat jiné materiály než tradiční mramor , například vosk. Navíc už své sochy nepropracovávali k dokonalosti do posledního detailu, dokonce nechávali prosvítat stopy práce. Impresionismus nejenže výrazně změnil umění 19. století, ale také poskytl zásadní impulsy pro mnoho stylů modernismu v následujících desetiletích.
Dotek modernismu: Symbolismus a secese
Symbolismus a secese patří vedle impresionismu k vlivným uměleckým epochám 19. století. Oba styly se rozvíjely na přelomu století a sdílely zásadní odmítnutí naturalismu a realismu v umění. Umělci symbolismu a secese však kladli důraz na různé aspekty svých koncepcí a zobrazení. Symbolistům nešlo v umění o zobrazování skutečnosti, ale spíše o sdělování obsahu prostřednictvím symbolů a metafor. Jejich motivy vycházely z představivosti umělců, nikoli z reality. Naproti tomu základním prvkem, na který se umělci secese odvolávali, byla příroda. Zároveň se však vyhýbali realistickému zobrazování a často využívali pouze fragmenty. Stylistický idiom byl inspirován přírodními formami a strukturami, vyznačoval se rostlinnými ornamenty, plynulými liniemi a geometrickými tvary.