20. století
Sochy ve 20. století: Proměny trojrozměrných uměleckých děl ve 20. století.
Během 20. století sochařství pokračovalo v trendech, které započaly již v 19. století. Pravděpodobně nejvýznamnější změnou ve výtvarném umění bylo odmítání realistického či figurativního zobrazení, které nakonec vyvrcholilo v abstrakci. První tendence k tomuto posunu byly patrné již na přelomu století - například u impresionismu a později u expresionismu. Mnoho dalších stylů, které dodnes ovlivňují současné umění, vzniklo ve 20. století, například kinetické umění nebo umění nalezených předmětů. Mezi slavné umělce 20. století, kteří se věnovali sochařství, patří Alberto Giacometti, Henry Moore, Tony Cragg, Bruce Nauman, Richard Serra, Nikki de Saint Phalle, Georg Baselitz, Markus Lüpertz, Alfred Hrdlicka, Jeff Koons nebo Damien Hirst.
Úsvit moderního sochařství: Expresionismus a kubismus
Až do konce 19. století se sochařství zabývalo výhradně konkrétními předměty a lidmi a snažilo se o co nejrealističtější zobrazení motivů. Nejpozději s expresionismem na konci 19. století se sochaři od tohoto principu tvorby osvobodili a ve svých dílech vyjadřovali subjektivní názory a své emoce. Realistické proporce tak postupně ustoupily liniím vedeným podněty umělců. Němečtí umělci, jako byli Wilhelm Lehmbruck, Ernst Barlach a Georg Kolbe, vytvořili na počátku století díla, která se stala průkopnickými pro moderní sochařství. Na umění 20. století měl na přelomu století silný vliv také kubismus. Pablo Picasso vedle svých obrazů vytvářel také sochy, které stejně jako jeho obrazy vycházely ze standardizovaných forem. Tento přístup významně ovlivnil slavné umělce 20. století, jako byli Alberto Giacometti a Henry Moore.
Nový začátek v sochařství: Kinetika, nalezený objekt, abstrakce
Tendence odklonu od replikace přírody jako účelu sochy vyvrcholila v abstrakci. Konstruktivisté již opustili reprezentativní formy a pracovali převážně se základními geometrickými formami. Například nizozemské hnutí De Stijl a německý Bauhaus sázely na jasné linie a redukované formy, i když figuraci zcela neopustily. Reinterpretace sochařství pokračovala i v první polovině 20. století. K milníkům umění 20. století patří kinetické sochy umělců jako Alexander Calder nebo později Jean Tinguely. Vytvářeli prostorově expanzivní mobily z kovu nebo motoricky poháněné stroje, které se pohybovaly bez rozpoznatelné funkce. Další avantgardní uměleckou formou byly "nalezené objekty". Jejich průkopník Marcel Duchamp se zabýval předměty denní potřeby a přetvářel je na umění tím, že je umisťoval do nových kontextů nebo s nimi minimálně manipuloval.
Současné pojetí sochařství: Od pop-artu ke smíšeným médiím
Ve druhé polovině 20. století se sochařství dále výrazně rozvíjelo. V 60. letech 20. století si myšlenky pop-artu našly cestu do sochařství. Claes Oldenburg například vytvářel monstrózně zvětšené, stylizované předměty denní potřeby pro veřejná prostranství a Robert Indiana se stal světově proslulým svými sochami "LOVE" z nadměrných písmen. Minimal Art se svým silně redukovaným stylistickým idiomem vznikl také v USA. Kromě toho se objevila tendence kombinovat sochy s jinými disciplínami a styly a stírat hranice s jinými formami vyjádření, jako je instalace, objektové umění nebo světelné umění. Kromě již zmíněných stylů se ve 20. století rozvinula řada dalších výrazových forem, které rovněž trvale ovlivnily umění 20. století, jako například DaDa, surrealismus nebo Nouveau Réalisme.