Caspar David Friedrich: Velký romantik se štětcem a plátnem
"Dva muži pozorující Měsíc", "Poutník nad mořem mlhy" nebo "Křídové útesy na Rujáně": Tato a mnohá další díla Caspar David Friedrich (1774–1840) dnes patří mezi velké klasiky dějin umění. Jeho díla se stala nejen synonymem pro romantickou malbu, ale i pro samotný romantismus. Dokázal jako málokdo jiný převést citový svět této epochy do obrazového jazyka.
Svá malířská díla nechápal jako dekorativní dokumentace přírody, ale využíval krajiny jako symboly k vyjádření různých témat své doby: religiozity, spirituality a mystiky, stejně jako melancholie a touhy, ale také historických událostí a politických poměrů. Nehrál přitom roli neutrálního kronikáře, nýbrž se nebál vyjádřit své pocity. "Jediným pravým pramenem umění je naše srdce," měl Friedrich kdysi říci. Tomu odpovídají i emocionální a náladové tóny jeho obrazů.
Přírodě co nejblíže
Ve svém zobrazovacím stylu se Caspar David Friedrich snažil být přírodě co nejblíže. Měl velké kreslířské schopnosti a své motivy zpracovával velmi detailně a realisticky. I když se ve své malbě zaměřoval především na krajiny, do svých obrazů často vkládal i postavy – byť často v poměru k přírodě malé nebo jen na okraji. Nápadné bylo, že osoby zobrazoval často zezadu, takže hleděly do krajiny stejným směrem jako divák.
Caspar David Friedrich: Kariéra s vrcholy i pády
Caspar David Friedrich se narodil 5. září 1774 v Greifswaldu. Svou první uměleckou výuku získal v 16 letech jako žák učitele kreslení Johanna Gottfrieda Quistorpa ve svém rodném městě. Roku 1794 odešel studovat na Akademii výtvarných umění v Kodani a v roce 1798 se vrátil do Německa. Usadil se v Drážďanech a zpočátku se jen stěží uživil jako svobodný umělec. Občas dokázal prodat nějaké dílo, dával hodiny kreslení a koloroval rytiny, ale často byl stále odkázán na finanční podporu svých bratrů.
Situace se pro Friedricha začala měnit, když v roce 1805 získal cenu Weimarského spolku přátel umění. Větší známost získal poté díky svému dílu "Mnich u moře", které vystavil roku 1810 a které později zakoupil pruský král do své sbírky. Roku 1816 získal Friedrich navíc na Drážďanské akademii mimořádnou profesuru. S ústupem romantismu však nakonec slábl i veřejný zájem o jeho tvorbu.
Po mrtvici už sotva mohl malovat a krátce po své smrti roku 1840 upadl on i jeho dílo téměř v zapomnění. Patřičného uznání se jeho životnímu dílu dostalo až na počátku 20. století. V recepci moderny získal Caspar David Friedrich konečně zasloužené postavení vizionářského a odvážného malíře a ikony romantismu.
Friedrich ve svých obrazech tvořil fantazijní scény místo dokumentace
Caspar David Friedrich se v průběhu své kariéry stále více odpoutával od tradičních zásad malby. Odmítal především zobrazovat skutečnost tak, jak byla. Jeho krajiny sice působí mimořádně dokonale a realisticky, ale ve skutečnosti svět takto málokdy vypadal. Spíše konstruoval obrazové světy, které v této podobě topograficky nebo perspektivně vůbec neexistovaly.
Jeho inspirace a motivy však vycházely z reálných míst v Německu a Evropě. Nacházíme v nich motivy ze Saského Švýcarska, Harzu a Krkonoš, stejně jako z Bavorska či z pobřeží Baltského moře. Tyto prvky spojoval ve svých obrazech do nových fantazijních světů. Nešlo mu totiž o věrnou dokumentaci světa, ale o zprostředkování hluboké spirituality a vyvolání emocí.
Romantik, který svou malbou vyvolával i kritiku
Caspar David Friedrich učinil ve většině svých obrazů z majestátní přírody médium pro své poselství. Ve svých působivých krajinách symbolicky vyjadřoval velmi osobní témata, jako jsou melancholie, touha, osamělost, smrt a láska. Do svých děl však – často velmi jemně – vkládal i politické a společenské obsahy.
Friedrich nakonec vše redukoval na vztah mezi člověkem a přírodou. Z dnešního pohledu se to může zdát neškodné, ale ve své době tím dal (uměleckému) establishmentu hned několik důvodů ke kritice. Na plátně totiž začal spojovat přírodu s náboženským obsahem. To bylo v 18. století velkým porušením tabu, protože sakrální zobrazení musela být tehdy přísně oddělena od krajinomalby. To souviselo mimo jiné s tím, že krajina jako žánr byla považována za méně hodnotnou než náboženské motivy.
Ukázkovým příkladem Friedrichova pojetí malby a skandálu, který dokázal vyvolat, je "Kříž v horách" z roku 1808. Toto dílo ve formě oltářního obrazu zobrazuje krajinu s kopcem a ukřižovaným Ježíšem. Obraz vyvolal mezi jeho současníky částečně prudké odmítnutí. Kříž byl prý vzhledem k okolí příliš malý a navíc zobrazen pouze šikmo zezadu. Tím prý Friedrich redukoval ukřižovaného na pouhou dekoraci pro krajinu.
Porušil navíc hned několik pravidel tradiční kompozice – chyběla centrální perspektiva, prostorová hloubka i správné vedení světla. Tento počet revolučních inovací v malbě byl pro mnoho kritiků jeho doby příliš progresivní. Dnes je však dílo Caspar David Friedrich uznáváno jako významný příspěvek k rozvoji malířství a i 250 let po jeho narození jsou jeho výstavy skutečnými magnety pro veřejnost.
