Ženy v umění: bariéry a touha po rovnoprávnosti
Dějiny umění skrývají mnohotvárné spektrum talentů, avšak příspěvky žen často zůstávají ve stínu jejich mužských kolegů – nepovšimnuté, přehlížené nebo podceňované. V Německu byly umělkyně dokonce hanlivě nazývány "malweiber" (ženské malířky) až do 19. století. Ještě dnes se umění ženám věnuje menší pozornost, přestože vždy existovaly silné ženy v umění s mimořádnými uměleckými schopnostmi a kreativitou.
Cesta napříč epochami
15. a 16. století
V renesanci byly ženy povzbuzovány k malování, protože bylo považováno za žádoucí, aby ženy měly umělecké znalosti. Ačkoli renesance představuje první epochu, v níž několik umělkyň získalo mezinárodní uznání, většina uměleckých příspěvků žen zůstávala přesto neznámá a jen zřídka byla oceňována.
Renesance přinesla proměnu umění, kdy se od umělců a umělkyň očekávalo mimo jiné znalosti matematiky nebo lidského těla. Studium lidského těla například vyžadovalo práci s mužskými akty. Umělci tyto nové znalosti získávali na uměleckých akademiích. Přístup na umělecké akademie však byl ženám odepřen, což vedlo k vyloučení mnoha talentovaných žen a k tomu, že jejich práce nebyla náležitě uznána.
Začal dlouhý boj žen za akademické umělecké vzdělání, který byl částečně vyřešen až ve 20. století. Tato systematická vyloučení významně přispěla k tomu, že jména mnoha talentovaných renesančních umělkyň vybledla ve stínu jejich mužských kolegů a ženy se podřizovaly patriarchálním strukturám a rozhodovaly se proti umělecké kariéře.
Umění žen v 17. a 18. století
S nástupem baroka a následným přechodem k osvícenství bylo možné pozorovat změnu. Navzdory značným výzvám se některým ženám v umění podařilo prosadit v tvůrčích kruzích. Příkladem je umělkyně Judith Leyster, která v 17. století pracovala ve stejné době jako nizozemský mistr Frans Hals. Její díla se vyznačovala podobným stylem. Ačkoli byla Leyster za svého života vysoce ceněna, po její smrti její umění upadlo v zapomnění a znovu se objevilo teprve tehdy, když bylo zjištěno, že sedm jejích obrazů bylo mylně připsáno Frans Hals. Teprve v roce 1893 Louvre objevil na jednom obraze pod falešnou signaturou Frans Hals monogram Judith Leyster.
19. století a první změny
Protože ženám byl ještě částečně v 19. století odepírán přístup na umělecké akademie a do profesních sítí, musely se svému řemeslu učit v soukromé výuce. Londýnská Royal Academy of Art například otevřela své dveře ženám již v roce 1860, když byla umělkyně Laura Herford omylem přijata poté, co předložila práce podepsané nikoli celým jménem, ale pouze iniciálami LH. V Německu však byly ženy přijímány jako studentky umění až v roce 1919.
Toto vyloučení žen ze vzdělávacích možností znamenalo, že byly často vylučovány z uměleckých směrů nebo zapomenuty. Příkladem je Bauhaus. Přestože se v roce 1919 na Bauhaus ve Výmaru zapsalo více žen než mužů a zakladatel Walter Gropius tvrdil, že neexistují "žádné rozdíly mezi krásným a silným pohlavím", jen velmi málo umělkyň Bauhausu se proslavilo a mnoho z nich upadlo v zapomnění.
Ženy v umění: průkopnice moderny
Výzvy pro umělkyně přetrvávaly až do moderny. S nástupem moderních uměleckých směrů v 19. a 20. století začaly silné ženy v umění stále více vystupovat do popředí. Umělkyně jako expresionistka Paula Modersohn-Becker se odvážily vydat novými cestami a zpochybnit tradiční normy umění. V roce 1906 například vytvořila autoportréty, které jsou považovány za první akty vlastní prezentace v dějinách umění.
V této době se také mnoho dalších umělkyň začalo stavět proti existujícím bariérám. Požadavek rovnoprávnosti a hledání individuální umělecké identity se staly ústředními tématy a nakonec vedly k feministickému uměleckému hnutí.
Feministické umělecké hnutí
Pozdní 60. léta a 70. léta 20. století znamenala s počátkem feministického uměleckého hnutí zlomový bod pro ženy v umění. Feministické umělecké hnutí vzniklo jako přímá reakce na nedostatečné zastoupení žen v galeriích a muzeích, stejně jako na hluboce zakořeněné genderové stereotypy ve světě umění. Mnoho feministických umělců a umělkyň, stejně jako historiků a historiček umění, se intenzivně věnovalo roli ženy v západním uměleckém světě.
Zvláště vlivným esejem pro feministické umělecké hnutí byl text Lindy Nochlin publikovaný v roce 1971 s názvem "Why Have There Been No Great Women Artists?" (česky: Proč neexistovaly žádné velké umělkyně?). Ve svém eseji Nochlin poprvé analyzovala institucionální překážky, které ženám v západním kontextu bránily dosahovat podobných úspěchů ve výtvarném umění ve srovnání s jejich mužskými kolegy.
Frida Kahlo jako feministická ikona
Frida Kahlo, jedna z nejvlivnějších umělkyň 20. století, vytvořila svými symbolicky nabitými autoportréty jedinečný přínos pro dějiny umění a je dnes považována za symbol feminismu. Její díla nejen odrážejí její osobní zkušenosti a bolest, ale také se kriticky zabývají tématy, jako je identita a lidské tělo. Osvobodila se od společenských omezení své doby a byla považována za rebelku.
Během svého života byla Kahlo často vnímána pouze jako manželka Diega Rivera, známého mexického malíře. Jak se to často stává, jí i jejímu dílu byl zvláštní význam přisouzen až po její smrti v roce 1954. Dnes je Frida Kahlo považována nejen za zdaleka nejznámější malířku Mexika, ale také za jednu z nejznámějších žen v malířství na celém světě.
Ženy v umění dnes
Podle společné studie internetové platformy "In Other Words" a "Artnet News" z roku 2019 je umělecká scéna i dnes stále dominována muži. Výzkumníci analyzovali data z mezinárodních aukcí, předních galerií a uměleckého veletrhu Art Basel. Výsledek ukazuje, že z 196,6 miliardy dolarů dosažených na aukcích po celém světě v letech 2008 až 2019 tvořila díla umělkyň pouze přibližně 4 miliardy dolarů (zhruba dvě procenta).
Navzdory současnému trendu, podle něhož většinu studentů na uměleckých akademiích tvoří ženy, přetrvává výrazná nedostatečná reprezentace žen tvořících umění, zejména vynikajících současných sochařek, v galeriích a muzeích. Tento nesoulad ukazuje, že pokrok ve světě umění v oblasti rovnosti pohlaví je stále nedostatečný.
Genderová mzdová propast je v uměleckém odvětví silně diskutovaným tématem
V Německu, během Dne rovnosti mezd (Equal Pay Day) 7. března 2023, byla rovnost mezd v uměleckém světě hlavním tématem pod sloganem "Umění rovnosti mezd". Analýza dat z Fondu sociálního zabezpečení umělců ukázala, že ženy v umění dnes vydělávají přibližně o 24 procent méně než jejich kolegové muži. Genderová mzdová mezera mezi nezávislými kulturními pracovníky v Německu je tak výrazně vyšší než národní průměr, který činil 18 procent v roce 2022.
Pohled do budoucnosti
Dějiny žen v umění jsou dějinami boje. Od skrytých talentů renesance až po hlasité hlasy feministického uměleckého hnutí ženy přispěly k utváření a proměně světa umění. Přitom však často zůstávaly vyloučeny z knih dějin umění. Navzdory pokroku a hlasitým hlasům feministických umělkyň je rovnoprávnost stále daleko. Ženy v umění nejsou pouze múzami, ale také významnými tvůrkyněmi, které svou kreativitou a inovací inspirují a mění svět.
